Jak to vnímám já: Hele holky, nenechte se odradit blbejma kecama!

Už jsem tady zmínila, že řidičák jsem léta nosila v kabelce. Dělala jsem si ho před mnoha lety, jen tak pro „strýčka Příhodu“.  No, a pak jsem nezískala zaměstnání díky tomu, že jsem nebyla aktivní řidič.

To naštvalo!

Obula jsem se do toho a ve věku blízkém padesátce jsem vlastně dělala řidičák znovu, protože jsem už ničehožnic nevěděla.

Peripetie jsem lze dohledat v blogu Ženská za volantem - Pozor jedu! 

Když si vzpomenu na svojí první samostatnou jízdu,  ještě teď mě polejvá horko. Tehdy auto ovládalo mě. A dodnes si myslím, že nade mnou létalo celé hejno strážných andělů, abych v pořádku dojela tam i zpět.

Bála jsem se vyjíždět z garáže a žádala jsem o to kolegyně, páč couvání nebyla má silná stránka a ač se zlepšuji, stále to ještě není  tak úplně ono, stále je co pilovat, ale snažím se a pokroky jsou znatelné. Už mě nepolejvá děs couváním parkovat mezi dvě auta při vodorovném stání. Není to stále ještě ono, ale  už to s vyplazeným a překouslým jazykem to dám. A protože nerada parkuji  „na pražáka“  rovnám auto dlouho, dokud není souběžně s krajem. Aspoň mají sousedi zábavu!

Začala jsem aktivně autem jezdit v době, kdy mnohá žena to už vzdá a nechává se vozit již dospělými dětmi. .Táhlo mi na půlstoletí... Na jednu stranu se nedivím: provoz houstne a jeden aby byl stále ve střehu.

Své první auto jsem si pořídila až, když už jsem měla více jak pět křížků na krku. No a? Kdo si počká, ten se dočká!  Jsem z generace, která nemusela mít vše hned.  Dnešní mladé proto nechápu. Styl života „vlastnit vše teď hned“  asi lidi nenaplňuje pocitem takové radosti a pak není divu, že si ničeho neváží… Tady se pak snadno uplatňuje rčení : lehce nabyl - lehce pozbyl!

 Ale vrátím se k tomu volantu.

Někdy, když jedu delší cestu, třeba za rodiči mám pocit, že mám oči vytahané jako na sťopkách, jako šnek, když vystrkuje růžky. Protože ohlídat všechna zrcátka, řidiče před sebou  za sebou i ty z boků a soustředit se na cestu před sebou, předvídat a řešit situaci to panečku zaměstnává všechny smysly. A to nemluvím o  tom, že potřebujete zkoordinovat i pohyby rukou na všechny ty hejblátka v autě.  

Přiznám se, že ale poslední dobou je pro mě jízda za volantem úžasným relaxem.  Začalo mě to bavit a neskutečně mně baví vychutnat si každou zatáčku „kochat se okolní krajinou“ ... Najednou pociťuji, že mne jízda autem naplňuje zvláštním pocitem a lituji let, které jsem za volantem neprožila. Objevila jsem „na stará kolena“ nepoznané. O to více si to vychutnávám. Dostala jsem se do fáze, že je pro mě výzvou i neideální počasí či dopravní špička.  Tedy okolnosti, kterým jsem se dříve vyhýbala jako čert kříži. Další věcí, kterou jsem za volantem nemusela bylo parkování a je jedno jaké. Bála jsem se parkovat mezi dvě auta při kolmém i šikmém stání. Měla jsem fóbii z toho, že budu muset někde parkovat. Couvání bylo  ( a ještě stále je) pro mě noční můrou a představa, že se otočím třeba na okresce byla nepředstavitelná…A hele, okolnosti tomu už několikrát chtěli a já to zvládla. Vychválila jsem se až do nebes (stejně to nikdo jiný neudělá). Zcela nedávno jsem se musela otočit na tak blbém místě za zadkem s rybníkem, že jsem trnula hrůzou, kdy si budu hrát na potápěče. Doslova po milimetrech  jsem měnila směr  jízdy až se zadařilo. No, pocit mistra světa. Zase jsem se pochválila sama. Že tohle někdy svedu by mě před pěti lety nenapadlo ani omylem!

Díky řízení auta se vlastně stále učím něčemu novému a stále zdolávám nové a nové výzvy. Nevystupuji  už z auta vyklepaná a vystresovaná, ale nadmíru spokojená, že jsem se přemístila z bodu A do bodu B. Snadno jsem přivykla tomu, že si dojedu kam potřebuji, a nemusím se nikoho doprošovat.

Ó jaká svoboda a volnost!

Konečně!

Sice jsem si za tu mojí poměrně krátkou éru aktivní řidičky odjezdila už odhadem jen něco ke třiceti tisícům kilometrů, ale i kdybych najela  za ten čas milión, za profíka se nepovažuji a  ještě hodně dlouho se za něj považovat nebudu.  Pořád se učím.

Ráda bych vzkázala všem ženám za volantem:  Nedejte se odradit řečmi chlapů o tom, že ženská za volantem je auto bez řidiče.  Ani tím, že statistiky, které popisují jízdu řidiček za bezpečnější, jsou zkreslené tím, protože ženy jezdí v porovnání s muži menší vzdálenosti . 

Podstatné holky je, že si  bezpečně dojedeme kam potřebujeme!

A vy, co  stále ještě nosíte řidičáky léta v kabelce, oprašte je a hurá z volant! Nikdy není pozdě! A jestli vaše drahé polovičky budou mít výhrady ke stylu vaší jízdy vězte, že my Venušanky nejsem bojovnice z Marsu.

Dva víkendy jsem byla za volantem, tentokráte jsem nenadávala na riskantní jízdu či předjíždění na dvojité plné a víte proč? Povšimla jsem si, že za volantem je čím dál více žen a ty nemají potřebu se předvádět . Tedy rozhodně ne za volantem.

Takže holky, nedejte se ničím odradit  a blbejma kecama chlapů už vůbec ne!

Víte, co by mě zajímalo, jak by ve statistikách dopravních nehod vypadal den, kdyby za volant nesměli muži?

To je téma na diskuzi, co?