Jak to vnímám já: Doba, kdy se blíží listopad…

má pro mě svých několik specifik. Jednak se v tom měsíci  vzpomíná na zesnulé, pak na ty co mají narozeniny a svátky a poslední dobou máme v kalendáři státní svátek Den boje za svobodu a demokracii…

..z mého pohledu je to asi nejakčnější a nejvíce emočně laděný měsíc. Vezmu to hned zkraje:

Dušičky

Ne, že bych na zesnulé vzpomínala jen 2.11.  Vzpomínky mi přicházejí na mysl zcela neočekávaně a já nemusím chodit zapalovat svíčky za zesnulé zrovna 2 listopadu. Já mám svoje vzpomínky v srdci a tu svíčku si zapálím dle potřeby.

Karel

Byl můj švagr a taky skorotchán. Už se na ně vztahuje taky vzpomínka z 2. listopadu. a pak tohle jméno ve mě vyvolává vzpomínku ještě na Božkého Káju a na písničku. "Bejt Karel, vždycky jsem si přál..." Abych nezapomněla na Kadla slaví narozeniny má letitá kamarádka.  Známe se už více jak třicet let a až v naší dospělosti jsme zjistily, že se vlastně známe už z porodnice.

Martin

Nositelé tohoto jména máme v širší rodině zastoupeného hned 3x (ani jeden nejezdí na bílem koni).

10. listopad

Oslavovala narozeniny má spolužačka  z druhého stupně ze základní školy. Píši oslavovala, protože letos prohrála svůj boj s nemocí, takže i k ní směřovala má vzpomínka letos v listopadu hodně často..

12. listopad

Toho dne, prý bylo pondělní deštivé ráno, jsem poprvé spatřila světlo světa. Mám ten den s dvanáctkou ráda i proto, že ten den má svátek Benedikt - takové nezvyklé jméno.

14. listopad

To má narozeniny moje o devět let starší teta a to je kupice zážitků a vzpomínek hlavně na krásné dětství a na prázdniny.

16. listopad

Slaví narozeniny chlapec, kterému jsem více jak devět a půl let byla mámou.  A navždy jí zůstanu, ač má bolest z násilného odchodu, od dítěte, které jsem vychovala, a pak jsem  po „splnění úkolu“ byla odejita nejde utišit. Nic na tom nezmění ani to, že se mnou nechce komunikovat: možná věk (13 let,) možná okolní vlivy mu v hlavě udělali pěknou paseku, kterou si musí sám srovnat. Až jednou vyspěje a udělá si svůj názor, ráda ho přivítám jako ztraceného syna.  Pro něho budu mít vždy náruč dokořán. Já si na mámu nehrála, já nic nepředstírala....tak to snad jednou pochopí...

17. listopad

No, a ve finále je pro mě listopad měsícem, kdy máme jeden státní svátek navíc. U mně zmínka o sedmnáctém listopadu vyvolává spoustu pocitů. A i ten letos bude jistě zase diskutabilní, vzrušený, hektický a možná i hodně bouřlivý. Jako ten v roce 1989. Ten den jsem se vracela z Liberce, kde jsem studovala vysokou školu a když jsem přijela domů, skočila po mě ubrečená mamka a že je ráda, že se mi nic nestalo, že v Praze je nějaká revoluce a zasahují tam do studentů. Upokojila jsem mamku, že jsem jen přestoupila z busu na bus a v Praze jsem nic nezpozorovala. Zato potom jsme v televizi sledovali, co se děje. Dodnes si pamatuji, jak nám pak jeden z profesorů vyprávěl o tom, jak to vypadá na tom „vysněném“ západě, jak tam mají plné obchody zboží, ať už ovoce nebo elektroniky, ale neopomenul taktéž sdělit, že ruku v ruce s tím blahobytem na jedné straně, je na západě i bída, žebráci a nezaměstnaní…Tehdy jsem si ve své naivitě myslela: že tohle u nás nikdy být nemůže!!!

Takové to my tady nikdy mít nebudeme!

…a ejhle! Máme!

Už to tu máme taky jako na západě. Taky tu už máme přetékající obchody vším možným zbožím, včetně elektronikou a auta všech značek a ty jahody v zimě, a myté brambory, ale na druhé straně máme i ty nezaměstnané a žebráky a zvýšenou kriminalitu a spoustu rodin na okraji chudoby. Jo a taky bohaté podnikatele…

Ale aby mě zase někdo nenapsal, že jen brblám. Kdepak! Já si to jen tak rovnám po svým a přemýšlím nahlas, co se mi honí hlavou...

      No, a jak má listopad v názvu, dochází k padání listů ze stromů a k pozvolnému ukládání se přírody  ke spánku. Lze zachytit ještě hezké snímky přírody, přes poslední zlatavé listy,  azurovou oblohu, mlhavá svítání, kdy z mlhy vykukují jen střechy domů a kostelní věže, a taky lze zachytit pavučiny plné kapiček rosy, ale i první mrazíky, poprašky sněhu.... A letos i třeba mega úplněk... Jasně že i v tento měsíc chodím s foťákem za úlovky! Listopad má co nabídnout!

Takže listopad  pro mě není ledajaký měsíc. Naopak, je pro mě měsícem plným emocí  a  především vzpomínání …

 Jo, a abych nezapomněla jasně, že s listopadem mám na rtu popěvek od Wabiho Daňka: "... listopadový písně od léta už slýchám, vítr ledový přinesl je k nám. Tak mě nečekej dneska nikam nepospíchám, listopadový písni naslouchám...