Jak to vnímám já: Cestičkou schůdnou i trnitou...

....životem půjdeme spolu. Láska nám bude oporou ve štěstí i bolu...Tak nějak to měli moji rodiče napsané na svatebním oznámení, které kdesi skladuji neb jsem ho před pěti lety potřebovala k jejich zlaté svatbě...

No a zrovna včera spolu moji rodiče oslavili už 55 let společného života.

Večer jsme pak seděli a naši tak trochu vzpomínali na onen slavný den, na to, co bylo k jídlu, na to kdo kde přespával, na to kdo vařil a co bylo k jídlu...

Vzpomínali na to, jak těch pětapadesát let rychle uteklo...Na to, kdo už tady není a kdo si může jejich slavný den pamatovat...

No, my se ségrou ne. My jsme tehdy byly ještě "na houbách"...

Dneska nás díky této rodinné události čeká rodinná sešlost.

No, vlastně se sejdeme jenom s mojí mladší sestrou a s jejím manželem a s jejími dcerami s rodinami. I tak nás je vždy pěkná tlupa. To člověk pozná podle nádobí, kterého je najednou málo a nestíhá se mýt. Ale protože se odnepaměti jako rodina takto scházíme a společně oslavujeme zejména kulatá a významná výročí, už i na tohle máme své fígle...A samozřejmě nesmí chybět fotečky. To by ani jinak nešlo. Sejít se, dát si nějakou dobrotu, popovídat si a pořídit nějaké ty snímky do rodinného alba...

K oslavám patří dárky. No jo, ale kupujte něco lidem, kteří vše mají a jediné, co by potřebovali je zdravíčko?

Já jsem se rozhodla, že upeču dort. ten taky na žádné  významné oslavě nesmí chybět. Když jsem byla malá, mamka mi vždy dort k narozeninám pekla. Teď by si ho přes zdravotní potíže upéci nemohla, tak jsem se do něj pustila já. A vlastně to je jeden z mých dárků.

Rozhodla jsem se, já naprostý amatér a cukrář samouk, že udělám rovnou třípatrový dort.Tedy korpusy jsem upekla společně s malou praneteří, která dostala velmi důležitý úkol, a to vážit ingredience. Přitom jsme procvičovaly matematiku a malé zářila očka, že mohla pomáhat a že dostala důležitý úkol a je u toho zrodu. Nedočkavě pak asistovala při vyklápění korpusů z forem, aby viděla, zda se nám dílo zadařilo...

Zadařilo se!

Celé páteční odpoledne jsem si nechala na to, udělat poctivý domácí krém z másla a vařeného pudinku a tvořila jsem z marcipánového koupeného těsta růžičky na dort. Samozřejmě, že jsem si marcipán musela obarvit. Spodní korpus je ze světlého piškotového těsta, které jsem natřikrát prořízla a řádně prokapala rumem, pomazala pikantním jahodovým džemem a na něj jsem natřela světlý krém. Střední patro j z čokoládového piškotového těsta. Korpus jsem taky natřikrát prořízla, ale namazala krémem do kterého jsem dala trochu kakaa a spařené mleté zrnkové kávy. Poslední třetí patro tvoří korpus ve tvaru srdce (jo i taková forma se dá koupit). Ten jsem spojila stejně jako ten nejspodnější. Neusadila jsem ho na střed, ale asymetricky. Celý dort jsem potřela světlým krémem a na horní části každého patra jsem nalila rozehřátou čokoládu tak, aby ledabyle stékala po bocích dortu. do ještě teplé čokolády jsem naaranžovala na spodní a prostřední patro asymetricky růžičky a lístečky a ze světlého marcipánu jsem vyřízla podle srdcové dortové formy obrys a položila ho na horní srdcové patro. Potřebovala jsem totiž místo na napsání čokoládové cifry 55...

Jojo, tuhle představu jsem nosila v hlavě minimálně dva měsíce. Minimálně dva měsíce jsem snila o tom, jaký upeču dort.

Realizace ovšem byla horší. Myslela jsem si, že mi to půjde rychleji a bude to jednoduché, ale vzhledem k tomu, že jsem dort pekla možná zase po nějakých třech letech a růžičky jsem nedělala už pěkně dlouho, zabralo mi to hodně času.

Dort sice nevypadá jako od profíka, ale doufám, že bude chutnat. Věnovala jsem tomu čas a dělala jsem ho s láskou pro oslavence, kterým chci popřát ještě mnoho společných let bez zhoršujících se zdravotních problémů.

Gratuluji páni rodičové!