Jestli chceme, nebo ne, jsme součástí davu. Spojuje nás způsob života, myšlenky, ale taky stejná přání. Dav jsem si uvědomovala, když jsem kdysi musela chodit na prvního máje do průvodu a s postupem času jsem nechápala, jak je možné, že všichni přistupují na tu „šaškárnu“. Úplně jiný, i když složený ze stejných lidí se dav v plné síle projevil v nám známém období sametové revoluce a šílený, ale taky dav dnes řádí na fotbalových stadionech.
Na vůli davu, neboli voličů se odvolává ČSSD a komunisté. Ale má dav nějaký rozum?
Má nějaký plán? Ani vědec, který se věnuje složité problematice v jiné, než ekonomické oblasti, nemůže vědět, jaké rozhodnutí je pro společnost dobré.
Pokaždé mě dokáže překvapit odvolávání se na vůli voličů. Přece musí být každému jasné, že od přírody jde všem hlavně o to, aby za minimální úsilí měl co největší zisk.
Každý, i nevědec ví, že perpetum mobile neexistuje a rčení „bez práce nejsou koláče“ stoprocentně platí. Proto nechápu podivnou hru současné opozice a její odvolávání se na velkou skupinu lidí, kteří by si určitě dali na dva roky dovolenou, kdyby jim někdo zvedl podporu.
Kritika návrhů, které byly ODS předloženy je zase jen „šaškárna“, která se má zalíbit davu. Návrhy ODS podporují a ulehčují podnikání a pokud se podnikatelům bude dařit, bude potřebovat pracovní sílu a taky bude posílat do státní kasy DPH a ostatní nepřímé daně.
V sametové revoluci jsme měli štěstí, že nás „vedl“ filosof, zastánce nenásilí a opravdu osobnost, pan Havel. Dnešní „vůdce“ davu je pan Paroubek a podsouvá líbivé názory velké skupině lidí, kteří budou vždycky proti. Jde mu o moc? Nebo o to, aby jsme jako společnost neprosperovali?
