Proč nepoužívat slovo „všechno“ (ale i „nic“ nebo „nikdy“)

Není možné, abychom v životě poznali všechno - představte si, že se rozhodnete poznat všechny druhy motýlů, všechny druhy vážek, všechny savce, že ochutnáte všechny druhy jídel...

Tento článek si klade za cíl povzbudit, podpořit, snažím se, abyste se zasmáli.

Jsou lidé, kteří používají slovo „všechno“ – ale není v možnostech jednoho člověka, poznat všechno a obsáhnout veškeré vědění.

Poslední polyhistor v Evropě, tedy osoba, která obsáhla vešekeré tehdejší poznání, je Gottried Wilhelm von Leibniz, který ukončil svou pozemskou pouť na začátku 18. století, v roce 1716. Od té doby neexistuje člověk, který by mohl poznat všechno.

Říkal mi kdysi jeden moudrý muž, že i kdyby vědec chtěl sledovat vědecké články o jednom jediném fenoménu, a to ve všech jazycích světa, protože to dřív tak bylo – tak ani to už nebylo v 90. tých letech 20. století možné. O to více dnes.

Představte si, že byste se rozhodli poznat všechny polní květiny v Česku a Slovenku, pak v Evropě a pak na světě. To stejné se zahradními květina – chcete je poznat všechny. Pak chcete poznat všechny broučky, všechny motýly, vážky, všechna souhvězdí a nebeská těla. Všechny zvířata. Chcete ochutnat všechny jídla světa a poznat a navštívit všechny země světa.

Pak byste třeba chtěli poznat všechny kultury světla, všechny účesy světa, všechny typy oblečeí světa. Pak byste se třeba chtěli naučit všechny jazyky světa a k tomu poznat dlší a dlší fenomény tohoto krásného světa.

Úkol na mnoho a mnoho generací, že?

Hezký a pohodový den!