- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Mnozí se můžeme zlobit na naše spoluobčany, kteří se zase zlobí na naše ukrajinské hosty, uprchlíky, prostě lidi, kterým pomáháme - že DOSTÁVAJÍ.
Ano, běžný člověk, kterého honí šéf v práci, aby nepobyl na toaletě ani o minutu více, než musí a komu šéf hledá, jak mu strhnout jakoukoli korunu z jeho osobního ohodnocení, který dokonce musí platit i 300 Kč pokutu za to, že byl sám nebo s dítětem u lékaře v pracovní době, tak tito lidé opravdu od života moc nedostávají. Můžeme namítnout, že dostali mír a ano, teď to i vidíme - mír je prostě dar a veliká příležitost.
Já osobně bych byla v dost velkém traumatu, kdybych v dálce viděla i jediný výbuch, který jsme mohli vidět v televizi, co pak zničené celé domy, ulice, města, mrtví rodina, příbuzní, sousedi.
Asi bychom si měli uvědomit, že zlobit se na ty, co "dostávají", to není vysloveně "česká vlastnost". Podíváme-li se za hranice, namátkou vzpomínám na svá studia v SRN, kde ve zprávách byly nazlobení němečtí spoluobčané, kteří se rozhořčovali, že uprchlíci z Bosny a Kosova mají luxusní zboží, rozuměj (asi drahé) hodinky a tehdy začínající mobily. Jako příjemcům sociální pomoci jim rozhodnutím úřadů byly mobily i hodinky zabaveny s tím, že jim je vrátí, až se budou vracet domů. Nemohu si odpustit poznámku, že nejlevnější neznačkový mobil stál tehdy v Německu na naše cca 600 Kč i s dost vysokým kreditem, zatímco u nás nejlevnější mobil stál přes 3000 Kč.
Není to tak dávno, co v Turecku byla aféra, že syrští uprchlíci jedí banány, zatímco pro Turky je to spíše luxusní zboží.
Ano, jsme jako lidé stejní - umíme pomáhat jen někomu, kdo je zřetelně chudší než my, jak je někdo "nastejno" nebo dokonce "bohatší", zaslepí nás to a nevidíme, že mají sice hezké oblečení, ale ztratili "úplně všechno" blízké lidi, domy, úspory, ke kterým nemají přístup.
Jsou v cizí zemi, kde darujícím možná neunikne ani jablko nebo müsli tyčinka, kterou si možná z pohledu darujících berou navíc? A jak se budou cítit, když budou cítit ty pohledy, že "berou" a "dostávají"? Přejme jim, aby se ze svých hrůzných traumat zotavili a aby dokázali být ještě někdy šťastni.
Asi by tedy měl dávat jen ten, kdo dovede dát a nečekat za to v tomto případě něco nazpět.
Ale my to nazpět dostaneme - protože jestli bude Ukrajina někdy svobodná, ten pocit, až tam pojedeme na dovolenou třeba a poběží k nám Ukrajinec, že slyšel češtinu a že dodnes s vděčností vzpomíná na to, jak jsme jim pomohli, to je myslím k nezaplacení.
Přece i Izraelci nás mají rádi, protože jsme jim tehdy na konci 40. let po 2. sv. válce pomáhali...
Další články autora |
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...