Jenže jak takovému člověku pomoci, když nemám práci a za nějaký čas můžu být podobným potřebným, který obchází zařízení sociálních služeb s jídlem zdarma - také:
Jsem sociální pracovnice a vždy jsem se držela pravidla, že pomáhající se má umět postarat sám o sebe.
Jako onen příběh v letadle s turbulencemi, kdy je doporučováno nasadit kyslíkovou masku sobě, pak až dítěti, protože když budu myslet nejprve na dítě a ne na sebe, tak nestihnu nasadit kyslíkové masky oběma, umřu a dítě bude samo. Když ji nasadím nejprve sobě, zachráním sebe i dítě.
Také o tom vyprávěl zakladatel pozitivní psychologie Michael Seligman, který se procházel nemocnicí a ptal se jedné lékařky, jestli již obědvala. Ona velmi obětavým hlasem odpověděla, že ne, dosud neobědvala, protože se stará o své pacienty. Seligman jí odpověděl, že ještě jednou mu takto odpoví, tak dostane výpověď, protože lékař, který se neumí postarat o sebe a svůj komfort, neumí se postarat ani o své pacienty.
Dlouho jsem měla nastaveno, že jako sociální pracovnice (s nízkým platem) nebudu dávat na různé sbírky na ulici nebo žebrajícím lidem bez domova, už proto, že vím, že jídlo je zdarma v mnoha zařízeních, alespoň u nás v Brně a že nepoškodím tyto lidi.
Protože když nedám žebrajícímu jako v naší společnosti spíš ta chudší - peníze, tak mám srdíčko, které o to aktivněji a o to snaživěji pomáhá. A také se mi to tak vždy i dařilo. Dovedla jsem dát maximum, co v dané chvíli šlo.
Jenže lítost nad osobami bez domova, které mají často velkou nedůvěru k institucionální pomoci a raději budou spát venku na hlavním nádraží, než aby někam došli, je velká.
Jak jim ale pomoci, když vím, že jídlo a oblečení dostanou zdarma v několika zařízeních v Brně, takže jídlo nepotřebují. Co když ale já budu za pár let nezaměstnaná a budu také obcházet podobná zařízení pro jídlo zdarma? Kdo se postará o mě?
Také víme, že žebrající nemusí být vždy potřebný. Nemyslím tím opilé zoufalé muže a ženy na hlavních nádražích, ale žebrající. Kdysi jsem takto naletěla dívce, která s nevinnýma očima mě prosila o 60 Kč na cestu do Hodonína, že nemá peníze a nabízela mi na oplátku i svou kabelku a za 14 dní jsem ji se stejným příběhem viděla na jiném místě... Takže byla profesionálka.
Ubytování ano, jak je ale zajistit? Pokud jsou osoby opilé, stejně jim žádné ubytování nedají. Možná v Armádě spásy, když po půlnoci vystřízliví, tak se nad nimi smilují.
Takže si dovedu představit, že mnoho lidí má soucit s bezdomovci, ale těžko jim pomoci. Jídlo dostanou ve velkých městech opravdu zdarma
Moc bych přála všem lidem bez domova postel a trochu soukromí. NA konferenci Zviditelněme neviditelné konané v Brně v srpnu 2023 hovořila žena bez domova, která popisovala, že to nejhorší, co v době, kdy byla bez domova bylo - ztráta soukromí. Tak obyčejné věci, jako vlastní uzamykatelná skříňka, to bylo to, co jí chybělo.
Napadá mě, že pomoci osobám bez domova by se dalo třeba i darováním krve?
PS: Informace čerpány z aplikace Čára, se službami pro lidi sociálně potřebnými, nejde mi vložit foto...
