Téměř ve všech zemích na světě považuje většina lidí za pravděpodobné, že se jejich život bude vyvíjet lépe, a ne hůře. Pouze ve třech zemích na světě vidí většina jejich obyvatel budoucnost v černých barvách – v Řecku, ve Slovinsku a v….České republice. Vyplývá to z výzkumu společnosti Gallup. Přitom málokterá země v Evropě prošla nedávnou hospodářskou krizí tak hladce, jako Česká republika. Můžete namítnout, že je to hra čísel. Existuje bezesporu hodně individuálních osudů, ať už firem či občanů, kterým krize negativně změnila život – ale stejné to bylo i v dalších zemích, přesto jsme v naší skepsi pověstní. Nejsem sociolog, nemohu a nechci se pouštět do hlubokých analýz. Někdy ale stačí strašně málo, aby věci kolem nás nabraly radostnější směr. Někdy prostě stačí být lidský a používat selský rozum.
Představte si třeba tohle: Chvátáte na důležitou schůzku, k doktorovi nebo vezete dítě do školky. Potřebujete být prostě někde načas. Místo na parkování nikde. Najednou vidíte volné místo a s úlevou zaparkujete. Rychle kouknete, zda tam nikde není značka zákazu zastavení, žlutá čára nebo vjezd do dvora. Vyřídíte si, co potřebujete. Při návratu vidíte za stěračem lístek s následujícím textem: „Stojíte na nesprávném místě, nedodržel jste 3,5 m volný prostor od kolejiště. Mohli bychom vám dát pokutu, ale neuděláme to. Z našich údajů vyplývá, že jste slušný řidič. Pravděpodobně jste spěchal, nemohl jste zaparkovat a nevšiml jste si, že stojíte u kolejiště. To se může stát. Příště si ale prosíme, dávejte větší pozor. Vaše Městská policie.“
Co kdyby podobným způsobem postupovali státní úředníci, řidiči tramvají, číšníci, lékaři, nebo (dokonce) řidiči na silnicích či prostě každý z nás? V narvané tramvaji by třeba mohli pouštět vtipné historky Šimka s Grossmannem nebo „vědecké“ přednášky o českém géniovi Járovi Cimrmanovi, zdravotní sestra by tu a tam vyšla do čekárny plné otrávených lidí a nabídli jim čaj, kávu nebo by několika dotazy zjistila, zda náhodou nepatříte na jiné oddělení, což byste mohli zjistit třeba až po hodině čekání, lékař by vám řekl, jaká rizika vaše onemocnění obnáší, místo aby vám za měsíc při další návštěvě nadával, že nedodržujete něco, co jste nevěděl, že dodržovat máte, číšník by si vás ihned při vstupu všiml a poradil, kde a zda vůbec je ještě volné místo, abyste nemusel pět minut procházet celou restauraci a nakonec zjistit, že je beznadějně obsazená, úřednice za přepážkou by vám věnovala o dvě věty více času, abyste po půl hodině stání ve frontě nezjistili, že jste vyplnili špatný formulář, co kdyby pražští řidiči netroubili na každé auto z jiného města, když se zoufalý řidič snaží pochopit všechny „zvláštnosti“ dopravy v hlavním městě, co kdybychom všichni necivěli na člověka se třemi taškami, který se zoufale snaží napasovat do autobusu a pomohli mu…..? Jak říkám, mohlo by tu být líp….
