Bude Miloš Zeman stíhán za politickou korupci?

Je neděle 25. srpna 2013 podvečer. Prezident Miloš Zeman ve svých Hovorech z Lán před několika minutami veřejně přiznal, že bývalému ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergerovi ještě v době jeho úřadování nabídl post velvyslance v Rakousku. "Dlouho tam žil, hovoří plynně německy stejně jako česky, a byla by to jakási důstojná tečka za jeho politickou dráhou," prohlásil prezident. Tolik fakta. Zprávu jsem vzal na vědomí a v důsledku přívalu dalších zpráv a politických (dez)informací pustil z hlavy. Prostě jsem ji vytěsnil. 

Ve čtvrtek 29. srpna jsme s rodinou byli v Praze na koncertu Hlasy světla. Nádherně zpracované, ale těžké téma Roberta Jíši o životě a smrti mne rozebralo na atomy. Domů jsme se vraceli dost pozdě. Projížděli jsme noční Prahou, a co chvíli viděli stříbrný služební vůz či dodávku s nápisem POLICIE. Všimli jsme si toho všichni, já, manželka i syn. Na tuhle dobu v jinak poklidném městě hemžení a mumraj bezpečnostních složek prostě nešlo přehlédnout. Snad to bylo ještě hlavou plnou Hlasů i Světla, snad tím místem kolem Malé Strany, asociovalo to ve mně onu středeční noc, popisovanou domorodci podobným ruchem a vzruchem. Noc, kdy tzv. „sportovní hry“ (údajné pracovní označení policejní akce v kauze Nagyová) začaly pád Nečasovy vlády, kdy represivní složky předvedly svou moc v plné síle a kdy se všichni začali hádat o to, co je a co není korupce. Noc, na kterou se dá zapomenout jen těžko.   

Za totality se hanobení republiky (§ 102) dopustil ten, kdo veřejně hanobil republiku nebo nejvyšší státní orgány. Za to mohl být odsouzen k trestu odnětí svobody až na dva roky. Stejný trest mohl postihnout toho, kdo snižoval vážnost presidenta republiky nebo kdo veřejně hanobil jiného čelního představitele republiky pro výkon jeho pravomoci nebo "vůbec pro jeho činnost v životě politickém" (§ 103). Svými dalšími slovy bych se mohl podobného skutku dopustit. I při vědomí toho, že se na mne nevztahuje poslanecká imunita, a při vědomí toho, že se teď mohu dostat do hledáčku prezidentových pochopů jako potížista, který zasluhuje lekci, učiním tak. Uklidnit mne snad může jen to, že uvedená právní úprava neplatí již od 1. ledna 1998. Ale přesto, znáte to. Takže do toho.

Musím se prostě ptát. Nepřipadá Vám podivné, že prezident v přímém rozhlasovém vysílání říká, že se snažil zbavit svého úhlavního soka tím, že mu nabídne trafiku v Rakousku? Nebylo (údajné) nabízení trafik poslancům za to, že dají „pokoj“ jedním z důvodů, že padla Nečasova vláda? Není toto při použití analogie podobný případ? Ano, pan prezident použil jazyk v kódu, ale zasvěcení mu přece musí rozumět, ne? Když si to dešifrujeme, znělo by to přibližně takto: Karle, když mi slíbíš, že už s tou politikou dáš pokoj, že už proti mně a mým přátelům na levici nebudeš veřejně vystupovat, že už nebudeš aktivizovat své příznivce z prezidentské volby a přestaneš se s nimi scházet v Mlýnské kavárně na Kampě, zajistím Ti prima džob. Mimochodem, dobře placený, v řádu tisíců euro měsíčně.

Není tohle tedy ona pověstná politická korupce, která je dnes předmětem mnoha dohad a její význam je posunut do trestněprávní roviny? Kde potom jsou muži v kuklách a s pouty? Kde jsou „spravedliví“ státní zástupci? Kde jsou „zuřiví“ reportéři prahnoucí po senzaci? Kde je lid, toužící po spravedlnosti?“ Kde? Zdá se, že na každého platí jiný metr. Neplatí tedy ústavní činitel jako ústavní činitel, poslanec jako prezident, člověk jako člověk. S trochou nadsázky se mi chce dodat, zda nebude lepší požádat Nejvyšší soud o vyjádření, jestli návrhy (nabídky) prezidenta jsou vyloučeny z trestního postihu jen tehdy, jsou-li učiněny na Hradě či to platí i pro Masarykovu pracovnu v Lánech.

Jo, málem bych zapomněl. Ty čtvrteční policejní manévry tentokrát byly kvůli fotbalu. V pátek totiž hrála Chelsea a Bayern …..