aneb...Tak nám zase podražilo jízdný, Boženko! Leckdo láteří, někdo si ani nevšimne, protože busem nebo vlakem jel už hooodně dávno.
Teď zapátrám hluboko v paměti. Z rodného města jsem dojížděla na pracoviště vzdálené asi pět kilometrů a to dvakrát denně. Ráno tam, v poledne zpět a odpoledne zase do práce. Odpolední vozy byly natřískané, mnohé autobusy musely mít vlečku. (Bože, to už teda hodně pamatuju!). Ve vlečce to příjemně drncalo a my, tehdy omladina, jsme si to náramně užívali. A léta běžela.
Když jsme se před čtyřiceti lety přestěhovali na vesnici, autobus byl naším jediným spojením s městem, protože auto jsme tehdy neměli. Jízdné stálo sice jen tři kačky, ale kolikrát byla cesta se dvěma neposednými dětmi celkem o nervy, ale vše se přežilo. Řidiči byli většinou příjemně laskaví a více usměvaví. Autobusy stále ještě plné. A léta stále běžela.
To už jsem byla ve stavu seniorském. Autobusu jsem zůstala stále věrná, protože auto není vždy po ruce. Byla to změna. Sedadlo jsem si mohla vybrat dle libosti, protože vozy jezdí jen málo obsazené. Změnila se i nálada jak cestujících, tak bohužel i řidičů. Výpad řidiče, když mladík cestoval po týdnu z intru domů a platil dvoustovkou, to jsem nemohla dlouho rozdýchat. Kvůli tomu, že neměl drobné (7kč) ho odmítl vzít. Nevydržela jsem tuto situaci a za kluka raděj zaplatila, jinak by musel čekat na noční spoj. Jó, kdo častěji nejezdí, neví. Tak jako třeba čerstvá důchodkyně Boženka, kterou doposud do práce vozil manžel. Nyní však rodinné taxi skončilo a i ona musela po dlouhé době použít bus.
"Tak kolik platím, mladý muži, žeby studentskou, poloviční?" usmála se s dobrým úmyslem navodit veselou atmosféru, když v tom se ozvala už sedící pasažerka.
"Božka, co blbneš, dyť už nám to zase zdražili!" Boženka neměla ani ponětí, jaká je zrovna cena jízdného, ale při pohledu na průvodčího jí zavčas došlo, že mlčeti zlato. Usadila se vedle své známé a těšila se na rychlý odjezd. Ale ten se tak záhy nekonal. Řidič vyšel ze své kukaně, rozkročil se do uličky a spustil.
"A měli by to zdražit ještě víc, úplně nejvíc a už dávno! Dyť ti důchodci jezděj každej den, furt sem a tam a já už na to nemám nervy, já ty lidi nepotřebuju!"
V tom se bojácná, ale rozhodná Boženka zvedla a na celý autobus prohlásila.
"Pane řidič, za to zdražování namůžu ani já, ani vy, ale jsem šťastná, že jsem se dožila aspoň toho důchodu, přejte si to i vy!"
A já s tím naprosto souhlasím.
(foto: rodina)
