Půjdem na brambory, kdo z vás by šel zas?

Taky jste zažili bramborové brigády? Taky máte na tu dobu vzpomínky? A myslíte si, že dnešní omladina by měla tu dobu zažít taky?

Já vím, hodila jsem do perexu až moc otázek. Jedno je však jisté. Nastala doba sklizně brambor a já si vždycky vybavím ten čas, kdy jsme chodili na sběr my, moje generace. Sama za sebe můžu upřímně říct, že jsem se těšila. Jasně, ulili jsme se ze školy atd...ale až o tom to myslím nebylo. Na bramborách, jako by byl úplně jiný život. Ten laskavější. Kluci sice machrovali jeden před druhým a občas přiblble trefovali holky nahnilou bramborou, ale vzápětí svým mutujícím hlasem požádali svou vyhlídnutou oběť:

"Hele, dej sem ten koš, já ti ho vysypu". S hlavou vztyčenou a s podpaždím notně zpoceným, však hrdě kráčeli k vlečce, kam se sypaly brambory. Jen z dáli jste pak mohli sledovat jeho pozadí, kde se v kapse nerýsoval mobil, ale pouze hřeben. Stejně to byli frajeři!

No a pak ta nejlepší zpráva z celé brigády, zvolání ke svačině. Jak božsky chutnal gothaj s chlebem a žlutá limča! Posedali jsme si kam se zrovna dalo a vychutnávali toto menu. Špinaví, zpocení, ale přesto snad každý z nás mezi sousty pošilhával po tom "našem" objektu, abysme pak v holčičím odlehčení mezi keříky slastně špitaly.

"Vidělas Honzu, jak se na mě usmíval, a co Kája, ten mi odnosil pět košů, ale Aleš žárlil, tak ho předběhl o tři koše! Holčičí hlášky nebraly konce ani při cestě domů. Na vlečce tarktoru, kterou jsme z pole odjížděli, to bylo nejlepší. Tam jsme se totiž tak krásně mačkali (z důvodu malého prostoru), a hlavně hrál oční kontakt. Aha, už bylo každému jasné, na koho si myslí Heda, nebo Alča, a na koho premiant třídy Zdenda.

A už nastal příjezd. Tajně jsme s pár holkama vlítly do prostoru živého plotu a zapálily si Astru. Nerada se přiznávám k tomu, že jsem holky naučila kouřit já. Ale vše odpuštěno za ta léta, brzy jsem s tím skoncovala, holky však ne.

Je pozoruhodné, že na jedné bramborové brigádě jsme byli v místě, kde nyní bydlíme. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se budu už téměř čtyřicet let dívat z okna na pole, kde se odehrávala jedna taková obyčejná epizoda z mého mládí. Bramborová brigáda.

Možná proto, v čase "bramborovém",  s trochu větší nostalgií vzpomínám, a přála tak i dalším generacím takové zážitky. Sama za sebe můžu říct, že mně nijak neuškodilo trošku víc zabrat na těle a přirozeně posilovat s plnými košíky. Vždyť zvedačky na vlečku, zvlášť pro nás menší, to byla fakt síla! A potom, na kráse nám to určitě neubralo, žádný makeup se nekonal a kluci nás měli o to víc rádi. Tím jsem si jistá!