Proč nejsi větší ...

...aspoň o pár cenťásků? Tenhle hit jsem si denně broukala od těch dob, co jsem ho slyšela poprvé. Bylo mi to však houby platné.

Svou "výšku" téměř nad zemí, jsem tím neznásobila. To, že jsem při tělocviku v řadě stála až na konci, s tím jsem se smířila, nedalo se nic dělat. Byla jsem vlastně první, i když od konce. To, že mi při recitaci museli dávat mikrofon naležato, bylo vlastně taky poněkud originální, jak jsem však pochopila až později. Že jsem nedosáhla na domovní kliku a musela čekat, až přijde někdo z našeho baráku, to mi dodnes se smíchem všichni připomínají.

"No a co, tak jsem tam vystála důlek, který je tam dodnes!" bráním se a každému pak dotyčné místo ukazuji. Někdo má pomníky, já zase stupínek u dveří. Na pohled z "nízka" si prostě zvyknete. Zvlášť, když pak protějšek, ani děti příliš nevyčnívali nad normál.

Ale jednoho dne se pod našimi okny objevila návštěva. Synovec z Valašska, který se k nám vydal hezky sportovně, na kole.

"Tož vítej, synku!" S radostí na něho mávám z okna a už oba s manželem šupeme ze schodů, přivítat ho. "No tys nám ale vyrostl!" křičím na něho, protože k tomu, abych ho pevně obejmula a vlepila pořádnýho hubánka, si musím vyskočit na lavičku. A když vešel k nám do bytu, najednou bylo všude plno, zdálo se mi, že skoro až ke stropu. Ten pocit se za chvíli vytratil, až když si sedl za stůl.

Byla to však velice milá návštěva, inu, jako s každým z rodiny, s kým se setkáme. Už dávno se nedojímám nad přáním "proč nejsi-nejsem větší". Každý má totiž ty svoje výhody. My, spíše při zemi, bez problémů najdeme třeba houby, borůvky, nemusíme se tak moc zohýbat. A co třeba nějaký poklad, ten máme šanci taky uvidět dříve, než ti velikáni. A nebo, když půjde někdy do tuhého, snadněji se schováme. Tak nač se trápit?! A co bych si počala, když bych byla přerostlá? To už by mě mí drazí synovečci a neteřinky neoslovovali "to je naše malá teta" a to by mi vážně moc chybělo!

Tak se tu zčistajasna zjevil

Velkou pomoc mi prokázal při sundávání záclon

S Rexíkem se pomazlil

I Mrazíka si zahrál

A hlavně, potěšil svou přítomností.

(Věnováno synovci Zdeňkovi)