Neříkej, že šmejdi ještě existujou!

"Jitule, ráda tě vidím, ale moc spěchám", špitla mi do ucha a já ucítila už jen vůni jejího parfému. Potkala jsem ji po dlouhé době, myslela jsem, že poklábosíme, ale moc spěchala.

Měla jsem však na ni ten den štěstí. V rodném městě jsem se zdržela pár hodin a ejhle, koho nevidím. Moje známá si to šine rovnou ke mně.

"Promiň, že jsem tě tak odbyla, ale měla jsem napilno, pojď dáme kafčo a splkneme, bude o čem", spiklenecky se na mě usmála.

"Určitě si budeš klepat na čelo, až ti řeknu, kde jsem byla", zasmála se provinile, aniž by čekala na mou odpověď a pokračovala.

"Holka, já ti byla na předváděčce, myslela jsem, že už je šmejdům konec, ale kdepak, furt existujou a lidí tam bylo zase jako much!" Nechápavě a nevěřícně jsem zavrtěla hlavou, vůbec mi k ní takové "seance" neseděly.

"A jak ses tam dostala", zeptala jsem se opatrně.

"No, zavolali mi sami, normálně bych jim řekla pěkně od plic, co si myslím, ale fakt jsem byla zvědavá, jakou taktiku na nás vybalí a nemýlila jsem se. Šlo o zdravé vaření, nehorázně předražený spotřebiče, který většina lidí nepotřebuje, protože mají plyn. Malá ochutnávka nějakýho "šňapsu", dáreček a povzbudivá slova, lichotky....

"Přátelé, nyní vám rozdáme obálky, ty si pečlivě prozkoumejte, ale opatrně, ať vás soused nevidí a kdo bude mít v obálce zlatý proužek, má veliké štěstí, neboť získává slevu na zakoupení výrobku! No řekněte sami, není to obrovské štěstí, taková výhra?", sděloval nám natěšený pán tak hlasitě, jak to jen šlo, protože hudba hrála po celou dobu nezvykle nahlas, až to trhalo uši. Až později mi paní od vedle pošeptala, že je to záměrně.

"A co ty, cos měla v obálce", vyhrkla jsem na Olinu naoko netrpělivě, protože její odpověď jsem znala už dávno předem.

"Si nedělej prču, dobře vím, co si myslíš", zahlaholila Ola. "Neboj, měla jsem z toho jenom srandu, fakt mě zajímalo, jak se ty babky budou chovat, protože euforii a davové šílenství při takových akcích už mám dávno za sebou. Když jsem totiž nijak nereagovala, ten chlapík ke mně přiskočil a začal do mě hustit.

"Paninko, ale copak, přece nenecháte takovou šanci propásnout, dyť by to byl hotovej hřích", ševelil a prskal mi do ucha, ale já byla neoblomná!

"Panáčku, asi nebudete věřit, ale takovou "šmejdovinu" si klidně ujít nechám, s hříchama si JÁ určitě poradím!" dokončila Ola svůj zážitek a já na ní byla v tu chvíli moc pyšná. Je to pořád stejná holka, která si po celá léta pevně stojí za svým a to je jenom dobře.

Ovšem jak to dopadlo s ostatními, to vědí jen oni sami. Protože vše je jen a jen v lidech, koho si připustí k tělu. Někdo je prostě nepoučitelný a pak se nedivím, že šmejdi ještě existují.