Chceš chodit do školky? Tak musíš mít odřený kolena!

Já je neměla, byla jsem na sebe až moc opatrná. Proto teda má docházka do školky nebyla žádná hitparáda! Jsem ráda, že mí synové byli naprosto jiní a teď se ukáže, co na to vnoučata.

Pětiletí vnoučci už pomalu pomýšlí na úlohu předškoláků. Do školky se těšili tak napůl. Honzík občas s výhradama (to kvůli spaní). Tohle má zřejmě klučina po mně, to se přiznám. Spát ve školce, to byla pro mě noční můra, zrovna jako čaj s mlékem. Tu pachuť z umělohmotných hrníčků cítím dodnes. Zrovna jako rybí tuk na lžíci. Ale jistojistě šlo o zdraví, i když vše zdravé nemusí být dobré. Ale i Honzík si školku oblíbil, zvlášť rozšíření obzorů ve světě dinosaurů. Diskuze s učitelkama pak nebrala konce. Ale s radostí přivítá zprávu, že zítra půjde domů POO (po obědě)

Vnuk Tomášek je ve školce jako ryba ve vodě. Ne nadarmo je zrozen ve znamení ryb. Akční a všudepřítomný. Dokonce se stihl ve školce oženit! Jak by ne. Je to kluk k světu a na lásku neplatí žádné věkové omezení. Právě se rekreuje s rodiči u moře a hned u prvního videohovoru, na otázku jak se má, mi šeptal.

"Babičko, je tady krásně a viděl jsem holky nahoře bez!" Je vidět, že má přehled a rozšiřuje si obzory. Že ho kousla ryba, tím se až tak nechlubil.

"Evičko, ještě měsíc a nastoupíš do školky!" připomněla jsem dnes jediné, čtyřleté vnučce. Ta se hrnula do školky už dávno, toužila po ní tak intenzivně, až mě to zarazilo. "Podobou seš prý holka po mně, ale s tím elánem rozhodně ne", pomyslela jsem si. Ale vzápětí jsem se doslova okřikla. "Buď ráda, bábo, že se holka do školky těší a není jako ty, která jsi dělala scény dřív, než tě tam dotáhli. A pak jsi stejně ze školky zdrhala!" Byla jsem totiž mamánek, v bílých punčochách a neposkvrněných šatičkách, nedej bože, aby se umazaly. Ale tohle platilo jen ve školce. Jinak doma, pěkně po dešti, jsem s ostatníma děckama naprosto v klidu, v bílých punčocháčích vymetala kdejakou kaluž a bylo mi šumafuk, jak to chudák maminka asi vypere.

"Babičko, já se tak moc těším", řekla Evička a probrala mě tak ze vzpomínek a znovu mě mrknutím oka upozornila na její už kolikátou "zálepku" na odřeném koleni. Není divu, mezi dvěma brášky musí vynikat a být tak stejně akční, jako oni. Soutěže na kolech prostě někdy končí karambolem, což ona moc dobře ví. A zálepek, náplastí, je pak spotřeba každý den. Její nejmladší bráška Pavlík, už o tom taky ví své, ale na školičku si ještě počká, než půjde k zápisu.

Třeba tam potká takovou paní učitelku, která mimo jiné požadavky požádala děti, aby si všichni vyhrnuly nohavice. Postupně je pak kontrolovala a na konec vítězoslavně prohlásila.

"Tak a teď je to správný, všichni jste přijati. Správnej školkař přece musí mít natlučený kolena!" A to měli všichni do jednoho. Spiklenecky mrkla na kluky i holky a pomyslela si, to bude ta správná třída...

Odřená kolena, boule na hlavě, to vše patřilo k dětství a hlavně k prázdninám. Jen ať jsou to vždy "jen" takové prkotiny. Užívejte všichni ten zbytek prázdnin hlavně ve zdraví a radosti!

(foto: rodinný archív)