napinavy to bylo az do konce - srstky...

sezrat Zdenka Srstku - pak bych veril i tem chlupatejm prsum...

ale...moje nezamilovanejsi lokalni ovoce - chlupaty angresty

a kor, kdyz je musis rvat rukou skrz nejaky planky u plotu

uplne jsi me prenesla k plotu meho detstvi - s pani Schmidt

d e k u j u !

Marku, já díky za čtení a příspěvek

Na severní Moravě nejsou srstky ani angrešty, ale - kudlačky.

no vida, kudlacky jeste

diky za rozsireni obzoru

Srstky... ty rostly i u nás v nemocniční zahradě a byly úplně nejvíc nejlepší. Moc hezká vzpomínka, Jitko

Ráda jsem vzpomínky osvěžila

A co bylo ještě na těch prázdninách na Plzeňsku zajímavé...

No, když si pro nás rodiče na konec prázdnin přijeli tak jsme mluvily úplně jinak. Tedy s plzeňským přízvukem. A rodiče mluvili

severočesky, tedy Liberecky.

Srstku mám spíš spojenou s naším osvaleným kaskadérem a hercem Zdeňkem (budiž mu země lehká), my jsme tomu vždycky říkali jen angrešt.

skvělý herec, pan Srstka

Když angrešt rozjebeš, je z něho pozoruhodně dobrá marmeláda

máš pravdu a srstkovice by z toho nešla?

Egreše pestujem stále a robím z nich sirup.

áno... egreše!

Na mně se to na prsou projevilo, i když jsem spíš na třešně...

Angrest srstky vzdycky chutnaly lip nez ty velke leskle hole bobule😺

Jitko, ty hadříky na panenky, to jste vy děvčata musely ocenit, co? Když bych si ze svých dětských loupežných výprav měla na něco vzpomenout, tak snad jen na lusky a třešně. Jo a občas hrušky na takovém osamoceném stromu, který někomu patřil, ale nikdy jsme to nevěděli jistě, tak tohle vlastně ani úplná loupež nebyla.