Naše cesty rovný a nebo klikatý, všechno bude dobrý, jsme jenom já a ty, jdeme přes výmoly...ach jo, to se krásně poslouchá. Ale když já mám před svátkama tolik práce, slavíku Marku!
Já nevím jak vy, milé ženy, ale když už si před svátkama myslím, že nic nezvládnu, pěkně nahlas se okřiknu.
"Co si myslíš, děvenko, tvoje máma, ta by mohla naříkat, až by stromy padaly, protože toho všeho měla až nad hlavu. Ale v životě si nepostěžovala a ještě si u práce zpívala!"
No to je ono! Zpívala si. A já mám navíc ještě tu vymoženost, počítač při kuchyni. Tak si pustím hudbu a budu "békat" (zpívat-moravsky) taky. A už ždímu hadřík, kterým jsem leštila kuchyňskou linku a zaměstnám Youtube, aby mě obšťastnilo. Krásná směska těch, co mám ráda. Kryštof mi oznamuje, že "až jednou přijde volný pád, můj srdcebeat bude jen pro tebe", do toho Evička Farná, že mám stejně jako ona boky jako skříň. V tom ji dávám zapravdu. Trochu se mi po tom zhoršila nálada, ale zato víc přitlačím na hadřík, o to čistější bude varná deska. A samozřejmě zpívám zároveň s Evičkou, jako bych byla právě na koncertě. Ale kdepak, takhle já nemůžu zahálet, mám přece připravený těsto v lednici, pustím se do toho, pak si udělám kafíčko.
A při tom všem uklízení si vzpomenu, jak před svátky vždycky bytem voněla leštěnka, pasta na parkety (hrozná práce s drátkováním), ale to vše pak přehlušila vůně domácího uzeného masa, rovněž domácího kyselého zelí, včetně jablíček zimních odrůd, co dozrávaly na skříních. A všude zněly písničky. Maminka zpívala ty její valašské. Mně zas o Vánocích vždycky rozpláče Purpura, kterou zpíval Jiří Suchý. To si vždycky vzpomenu na brášku, když se náhle o svátcích objevil mezi dveřmi ve vojenském mundůru. "Tak co, ségra, mělas zase tušení, že přijedu? ptal se jako obvykle. "To víš, že měla, vždycky to vycítím." To bylo radosti!
A už se zase probírám do současnosti. Z počítače zní jedna skladba za druhou. No, trošku se pýřím, při svém věku bych měla asi poslouchat něco lehčího, ale copak za to můžu, že se mi při těch decibelech dostává do těla jakási zvláštní energie a já pak zvládnu práce až nad hlavu. A co potom na takovém přímém koncertě, to musí být něco! To je nápad, proč ne? a ihned usedám na židli před svým počítačem a zakoukám se.
Zrovna zpívá Zlatý slavík Marek...."Naše cesty rovný a nebo klikatý, křičíš, že chceš ještě, že nejsme ztracení...a vyskočí od piána a nabádá všechny "Zpívejte se mnou"...no to nemusel nabádat dlouho, já se načisto přenesla mezi ty stojící a křičící davy a zpívala z plných plic. Úklid, neúklid, pečení, nepečení.
Sakra, ne-pe-če-ní! Přes dým už nebylo skoro vidět na troubu. Moje mužská věrnost je v .....háji! Mužská věrnost jsou vlastně sádlové koláčky, které mají svůj netradiční název prý podle toho, že se na jazyku rozpustí tak rychle, jako mužská věrnost.
Ale vůbec ničeho nelituji. Krásně jsem si zazpívala i se zasnila a to je přece před každýma svátkama (a nejen při nich) to nejhezčí. Tak se mějte moc fajn. Jo a zpívejte! Cokoliv!
