Malá černá kočička, přeběhla mi dnes přes cestu...

Možná někdo z vás pamatuje tuhle píseň v podání Yvetty Simonové. Přiznejme si, že mnozí z nás trpí na pověry. A pokud jsou kočky dvě, říká si, pánbůh s náma!

Tak přesně to se mi dnes stalo! Vlastně celý týden byl ve znamení nemocí mých nejbližších. Od snachy až po nejmladšího vnoučka. K tomu všemu se přidal i syn, tak lehla celá rodina. A já, babička v pohotovosti si jen přála, aby už bylo vše dobré. Proto mě potěšila zpráva od kamarádky, zda nechci jet na nákup. Uf, jaká úleva! "Jasně, Maru, jedeme, potřebuju to jak sůl!" Sotva jsem vyšla z baráku, nadechla se čerstvého vzduchu a z dálky sledovala příjezd auta, něco se mi otřelo o nohy.

"Panebože", vykřikla jsem, když se zjevilo černé kotě. A vzápětí za ním druhé! Tak mě už z toho všeho asi hrabe, je to v ......, napadlo mě. Už jsem přetažená a zjevují se mi černá koťata, a hned jsem si uvědomila, že něco podobnýho jsem viděla na Netflixu. Jasně, milá Jitule, už je to tak. S tvými blížícími se narozeninami přichází i verdikt a ani ho nemůžu pojmenovat! Začíná to vidinami a končí bůhví kde.

Až příjezd kamarádky Marie a její hlasitý údiv "Ty sis pořídila kočky?" mě dostal zpátky na zem. Koťata se dál plazila kolem mých nohou, jen tak tak jsem nasedla do auta a jely jsme na nákup. Po příjezdu domů jsem se tiše modlila, aby už byla někde v bezpečí, že je třeba už někdo postrádal, ale kdepak. Z keřů před domem se vylouply opět dvě kuličky a hnaly se k taškám. Skoro jsem je slyšela, jak se ptají.

"Copak jsi nám dovezla z města?" Co mi zbývalo? Pro každý případ jsem milé kamošky nafotila a dala na "fejzbůk", to kdyby je někdo náhodou hledal. Ale čím dál víc mi bylo jasné, že se stal ten druhý případ, zrovna jako před lety u našeho Rexíka, že byl vyhozen z auta. Milé kočiny jsem dala do krabice a odnesla na naši rozlehlou zahradu, kde se zvědavě rozhlížely a pátraly po rajonu. Krmení přijaly s povděkem, bylo slyšet jen krásné a spokojené vrnění. Já však s rychlostí Zátopka běžela k domovu, jen proto, aby nešly za mnou k silnici, kde je čeká nebezpečí úrazu. Mají kde pobýt, pokud ovšem budou chtít. To se dozvím hned ráno, když budu celá netrpělivá pospíchat s krmením na zahradu. 

V písničce o Malé černé kočičce jsou i verše:

Malá černá kočička, bývá prý špatnou předzvěstí, ty však ještě maličká, do cesty jsi mi přišla pro štěstí. 

A já tomu věřím. Pořád jsem přemýšlela, jak nejlépe oslavit mých deset let zde na blogu Idnes. Díky němu jsem poznala mnoho fajn lidiček a jsem za to moc ráda. A kdo jiný, než tyhle černé kočičky mi mohly posvětit cestu do dalších let. Děkuji.

(fota.já)