Tak tenhle titulek mi leží v hlavě už týden. Pro samé cestování nebyl čas to nějak vyzkoušet a zhodnotit, ale nic se nesmí uspěchat.
Přiznávám, že poslední dobou počítač trošku zanedbávám. Je přeci léto a to se musí využít jinak. A tak vždycky jen nakouknu, jen malá rychlovka. Titulky, co kde, kdo, to už dávno míjím. Ale tento mi utkvěl v hlavě, jsem přeci holka všímavá.
Kam až spadne ňadro, když vás zradí podprsenka (super. cz pro ženy). To je přece zajímavější, než slevy v supermarketech. A věřte, že mi to celý týden vrtalo hlavou. I naskytla se příležitost, jak si to ověřit. "Mami, nepohlídala bys nám Honzíka?" požádal mě syn. Dost spěchali, náhlá návštěva lékaře a tak jsem na sebe po ránu hodila jen lehkou košili, elasťáky a nadšeně letěla za vnoučkem. Honzík, trošku víc jak roční kojenec, už na mě čekal v záplavě hraček. Užívali jsme si to oba, když mi náhle znaven lehl do náručí. A asi jeho sací instinkt napověděl, že i babička je přeci ženská a cosi se jí rýsuje pod košilí. Jedním šmahem mi rozepnul knoflíky.....
A jsme právě u toho titulku, "Kam až....." Tak musím říct, že to nebyl nijak tragický dopad, čekala jsem větší drama. Dopad ke kolenům se nekonal. Vnouček sice ihned poznal, že to, co denně užívá od své mamky, se nedá přirovnat k babičce, ale ke cti mi je, že to aspoň zkusil.
V pátek jsem opět cestovala na moje milované Valašsko. Jak jinak, než vlakem. Bylo narváno, ale měla jsem štěstí, jedno místečko v kupé se pro mne našlo. Kolem samá ženská, to mě potěšilo. Dvě kamarádky, co seděly naproti mě, už byly v pilném hovoru, taky seniorky, jako já. Jak rychle ubíhal Valašský expres, tak rychle se měnila témata. Blondýnka naproti mě si tiskla neustále k sobě tašku, ze které postupně vylovila řízky a vše potřebné na cestu. A načalo se nové téma. Obě kámošky totiž byly komparzistky. Jezdily tak po různých akcích, kde bylo třeba a kam se přihlásily, zjevně je to bavilo, proč ne, musí to být zajímavá zkušenost a navíc, nějaké finance vždycky přijdou vhod.
Sousedku sedící vedle mne zajímalo, jak to mají třeba s oblečením a jestli vždycky, kam se vydaly, našly uplatnění, aby nejely zbytečně. A v tom zabodovala právě blondýna naproti mě.
"Pokaždé se nám to podařilo, někde i cestu zaplatili, kostýmy zapůjčili, ale jednou, jednou jsem fakt jela zbytečně. Nenašel se pro mě kostým, " povzdychla si.
"Víte," skoro se zarděla a odsunula tašku vedle sebe, " já mám totiž osmičky".
To, co se ukázalo přímo naproti mě, bylo až neuvěřitelný. A podotýkám, že TO bylo zavřený, schovaný. Protože já nedokážu ani domyslet, KAM až by to spadlo, jak se ptají v titulku.
Proto raději nic neřeším, hlavně že jsou ty naše "přednosti" pravý a hlavně zdravý!
