Sezóna plesů, bálů a různých tancovaček, je v plném proudu. Čas, kdy nožky byly hbitější jak vítr, je sice nenávratně pryč, ale nástup další generace to jistě vynahradí. Tradice by se měla dodržovat, zvlášť na vsi. Já tomu věřím.
"Tak kam vyrazíme tentokrát", domlouvaly jsme se sestrami sobotní program a nadšeně se přidaly i sousedovic holky.
"Slyšely jsme o maškarním, ve vedlejší vsi, něco podnikneme", sdělovala nám sousedka Maruna. Ale holky, přísahejte, že o půlnoci, až bude vyhlášení masek, tak zmizíme, nesmí nás nikdo poznat. Můj Pepa je pořadatel, ten by to nerozdejchal, já tam s ním totiž odmítla jít."
"Jasně, ruku na to, zmizíme včas", zavelely jsme, jako jedna duše.
Na maskách jsme si daly záležet. Fantazie pracovala naplno a šatník, ten nabízel nepřeberné možnosti zkrášlení.
Do večerního šera, tak vyklouzlo pět tajemných postav, jedna hezčí, jak druhá. Od tajemné cikánky, baronky, až po hezouna svůdníka, kterým byla samozřejmě nejvyšší Maruna. Na nikoho jiného se tato maska nehodila. Pět kamarádek tak kráčelo večerním městečkem, až do vzdálenější vsi.
Jako by to bylo včera, pamatuji si ten okamžik, kdy jsme vešly do sálu. Zábava už totiž byla v plném proudu a zřejmě již nikdo nečekal další přírůstek masek, natož cizích. To víte, na dědině ví každý o každém.
Nedbajíc ničeho, jelikož už spustila hudba, všechny jsme vtrhly vstříc davu a parket byl náš! Šly jsme z ruky do ruky. Copak my, nám to nevadilo, ba naopak, ale chudák Maruna! Jako hezkej svůdník, měla nápadnic požehnaně, ale i těch pěkně dotěrných. Zvlášť ženu ředitele, který byl velká osobnost a na tom si velice zakládal. A co víc, ředitel byl nadřízeným Pepy od Maruny.
Ženuška ale měla zcela jiné starosti, než manželův profil na veřejnosti, po několika drincích už byla docela nezvladatelná.
A Pepa? Tomu zas učarovala sestra, v roli tajemné cikánky. Taky s ním měla docela práci.
Ale to už se blížila půlnoc. Když se ozvaly vítězné fanfáry k vyhlášení nejhezčích masek, nás pět věrných kamarádek, už bylo dávno za obzorem.
"Tak jak bylo na plese", vyslýchala ráno Maruna Pepu.
"Holka, ještě teď tomu nemůžu uvěřit. Bylo to jako ve snu. Naběhlo tam pět nových masek, všechny nás pobláznily a těsně před závěrem utekly! A přitom tři z nich, byly vyhlášeny za nejlepší, rozumíš tomu, Maruš?"
Maruš moc dobře rozuměla, zrovna jako my, ale mlčely jsme. Jako jedna duše.
Která z nás vlastně vyhrála, po tom jsme ani nepátraly. Proč taky? Parket byl tehdy přece nás všech a my si ho dosyta užily!
