Kouzlo smrti
Pohled do krajiny propojuje člověka s hlubokými “nevědomými” silami. Je známá představa ledovce, kdy vyčnívající vrcholek je jen malým zlomkem znalostí toho, co se ukrývá v hloubce “nevědomí”. Pojem nevědomí používám spíše ze zvyku, nebo také proto, že se tak tomu vyučovalo na školách. Čím jsem starší, tím mám naopak pocit, že nevědomí si tento název nezaslouží, a mohl bych jmenovat případy, kdy vědomá rozhodnutí lze spíše popsat jako činnosti nevědomí. Možná je to tím, že vědomí a nevědomí, přesněji racionalita a hluboké duševní síly jsou jen dvěma stranami téže mince. Občas to sice vypadá, že mnohdy děláme rozhodnutí, která jsou chápána jako nevědomá, nelogická, zdánlivě odporující přání jedince. Když však dostaneme možnost regrese, nebo mezní situace, často zjišťujeme, že právě ty nelogické věci vlastně zapadají do širšího kontextu naši životní pouti. Právě v mezních situacích nejčastěji poznáváme hodnotu skutečného přátelství, pravého bohatství atd. Bez tohoto poznání, bez splynutí teorie a praxe, je skutečný posun osobnostní zralosti člověka nemyslitelný. Také poslední hodiny lidského života jsou významnými. Musí se ovšem jednat o vědomé hodiny. Kdysi se stávalo, že člověk věděl, že smrt přichází. Známe to i z pohádek: “Zavolal si král své sny, protože cítil, že jeho dny jsou u konce ...” Umělý spánek na ventilátoru a dalších život udržujících zařízeních, se do lidských zkušeností zatím nezapracoval. Lze dohledat, že člověk na smrtelném loži rekapituluje, propojuje významné momenty, usmívá se nad nepodstatnými a stydí se za hříchy, které vykonal. Pláče nad svými chybami a děkuje přítomným, že jsou s ním v této hodině.
“Děkuji za bolest, která mě učí se tázat, děkuji za nezdar, který mě učí píli…” Karel Kryl nebyl prvním a nebude posledním, který moudrost připustil do svého života. Moudrost, že teprve nemoc dává hodnotu zdraví, zrada věrnosti. Je to tak. Bez bolesti ztrácíme výlučnost vlastnost člověka, schopnost se ptát: Jaký to má význam, proč se to děje právě mě? Bez bolesti jsme tak vlastně ničím. Hroudou prachu, směsí uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku, vápníku, mědi.
Naše civilizace je posedlá strachem ze smrti. Stupínek ke smrti, nemoc orgánu, se pro některé stává pohromou. Než duševní zdraví, to raději centra konzumu. Tam jsou někteří pány. Procházky na Mount Everest, a kdysi jiná místa, kde mohl člověk v osamocení pohlédnout do lůna přírody, si ponechávají pro sebe, stejně tak luxusní haciendy na osamělých ostrovech či jinak limitovaných chráněných oblastí. Coronavirus je pro všechny bez rozdílu. Jeho následky jen pro přesně vybranou skupinu. Mohl coronavirus, nebo pulmovirus se rozšířit na venkově? Stejně jako ve středověku, jen tam, kde je příliš mnoho lidí na jednom místě.
Koncentrace lidí zvyšuje efektivitu. Otázka je: efektivitu čeho? Štěstí? Lásky? Věrnosti? Efektivitu tempa změn. Přesto, že je naše civilizace posedlá strachem z lecčeho, třeba i jen malé efektivity (makáme na 100%), klidně rozemíláme pneumatiky a jiný odpad, a necháváme jím zamořit oceány. Je to nelogické, ale je to tak. Zkušenost je nepřenositelná. Zkušenost zmizelých civilizací také. Znalosti umíme vložit i do křemíkových zrn. Mnoho znalostí, ale jen málo moudrostí jsme se léta snažili vkládat i do našich dětí. Hodnotili jsme je dle znalostí (v porovnání s kybernetickými systémy: jako vzpřímená chůze po dvou - a raketa do vesmíru) a vychovali si je k obrazu svému. Jejich znalosti jsou vzhledem k moderním technologiím v podstatě nulové. Asi to nešlo jinak. Zkušenost je nejhlubší identitou každého člověka, tím co je skutečnou podstatou ledovce, jádrem, které mořské proudy unáší bez ohledu na větry a přání toho kousíčku nahoře.
Coronavirus ohrožuje 4 % populace. 4% odchylka je ve světě statistiky takovým standardem, že i homosexuálům se někdy říká 4%. Jsou lidé, kteří boji proti 4% věnují podstatnou část své občanské zodpovědnosti. Byla by to otázka spíše na ně, kde se v jejich temných vodách bere představa, že vše má být 100%. Já osobně spíše děkuji za každý den, který mě propojuje s krásou přírody a ukazuje mi tak sílu věčnosti. Pohled do zahrady, na větev stromu, do vinice mi ukazuje moji pomíjivost. Coronavirus mě děsí méně než pandemie strachu z nemoci (ne moci). Nemoc mě provázela od dětství. Znám ji. Prostě jsem jenom člověkem a toto k tomu patří. Jak jinak se mám naučit moci? Lásce? Soucitu? Když ke mě nemoc přišla, tak jsem ji přijal. Nezatlačil jsem ji léky. Přijal jsem ji, nechal jsem ji změnit moje myšlenky. Nemám nic proti lékům a chvála lidem, kteří nám je umí připravit. Mluvím o obecné tendenci nadužívání léků. Já je chválabohu dosud nepotřeboval. Když mě bolelo v krku, lehl jsem a cítil, jaké to je. Když mě bolelo v zádech, dělal jsem to samé, klid na lůžku a pozornost směrem k bolesti. Největší mou dosavadní bolestí byla manželská krize. Každý máme jiný osud, pro mě to byla fatální bolest. Vnímal jsem, jak kvůli majetku byla žena se kterou jsem dvacet let žil, schopna ublížit vlastním dětem a požadovat moji smrt. To byla moje bolest. Tehdy jsem zapomněl na svůj osvědčený přístup - klid na lůžku, přijetí bolesti a zejména informace, kterou tato bolest přináší. Jako každá jiná bolest, byla i ona výzvou ke změně. Jako každá jiná hraniční bolest měla sílu, abych ji nakonec poděkoval.
Coronavirus, strach ze smrti, je podnětem, který každý zpracovává po svém. Já vím, že i idyby mě potkal, budu jej prožívat jako součást osudu. Strach z něj nemám. Strach z něj by neměla mít ani naše společnost. Možná ji nakonec bude děkovat. Možná nám nakonec přinese změny, které jsme sami neměli odvahu udělat. Třeba jako učitelé trochu zmoudříme a našim žákům bude vedle nás lépe. Třeba bude pro nás coronavirus požehnáním.
Jiří Štágl
Moc bezmocných v praxi
Přišel jsem o dítě. O syna, kterého miluji, o kterého jsem se staral, jak jsem nejlépe uměl. Přišel jsem o něj možná proto, že jsem neuměl vymezit hranice, co si opravdu nenechám líbit.
Jiří Štágl
Umělá inteligence a učitelé
Vyzkoušel jsem si komunikaci s umělou inteligencí přes OpenAI. Jako letitý kantor mohu říci, že při mém krátkém pokusu je AI v únoru 2023 k nerozeznání od průměrného učitele.
Jiří Štágl
Šťastné a veselé z Bachmutu
Kdyby se článek jmenoval Arťom, asi by nikomu nepřišlo na mysl, že je to příběh jednoho z mnoha vojáku na východní frontě.
Jiří Štágl
Jaromír Jágr fyzioterapeutem
Má to zapotřebí? Aby se Jaromír Jágr mohl pohybovat na střídačce, zapsal se v týmu jako fyzioterapeut.
Jiří Štágl
Pýcha
Tento článek je osobní zpovědí o pýše, která mě provázela a způsobila mnoho potíží. Omlouvám se, ale neuměl jsem to jinak.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Stehlíková se nemusí omlouvat za výroky o Zemanově zdraví, rozhodl soud
Aktualizujeme Soud zamítl žalobu bývalého prezidenta Miloše Zemana na lékařku Džamilu Stehlíkovou kvůli jejím...
Na propuštění si třetí vítkovský žhář ještě počká, soud chce posudek psychiatra
Minimálně ještě tři měsíce si počká na verdikt o podmíněném propuštění Jaromír Lukeš, třetí z...
Izraelské tanky vjely do Rafáhu. Svědci je hlásí od mešity Al-Awda, armáda mlčí
Izraelské tanky vjely do centra Rafáhu na jihu Pásma Gazy, informuje Reuters s odkazem na svědky z...
Devět mrtvých kvůli ohni. Soudí ředitele domova pro postižené, vinu odmítá
Okresní soud v Chomutově začal projednávat případ tragického požáru v domově pro mentálně postižené...
Řidič/ka dodávky/skladník
Karban a Karban, s.r.o.
Praha
nabízený plat:
36 500 - 40 000 Kč
- Počet článků 60
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 818x
Více informací na webu ekosad.cz