Nacionalismus je apriorní iracionalismus

Proč vůbec být nacionalistou, proč být hrdý na národ a bojovat za národní identitu? Toť otázka. Řeknu vám pravdu, nevím. Popravdě jsem nikdy nepochopil ten hysterismus českých pseudo-intelektuálů, kteří ve snaze řešit si své povrchní nacionalistické komplexy, nepochopitelně ničili vše, co jim nesedělo do jejich šovinistickéh vidění světa. Nacionalismus je nebezpečný, protože staví volbu člověka do iracionálních mezí. Odstraňuje z lidské přirozenosti exaktnost a logickou důslednost, a nahrazuje ji hloupými předsudky.
Je absurdní brát v potaz při analýze člověka něco, co není jeho předmětem volby. Tedy jeho národnost, barvu pleti, či jednoduše jeho vzhled, který nemá souvislost s ničím jiným, než dědičnou genetickou výbavou. To, co činí z člověka relevantní objekt racionálního zkoumání, jsou hodnoty, které přijme za své na základě svobodné vůle. Jsou to hodnoty, které není nucen přijmout, a proto jsou výsledkem čistě autonomního jednání.
Odkud se bere ta všeobecně uznávaná ctnost, být vlastencem. Kde se bere ta diference mezi uznáváním a vyzdvihováním segregace národnostní, a zavrhování segregace rasové? Proč by měl být nacionalismus jiným či lepším, než je rasismus? Nacionalismus vzniká na základě určitých morálních hodnot. Jsou to hodnoty, které staví jednoho člověka nad druhého, ne na základě činů, které koná, či hodnot, které zastává, ale na základě věcí, které nevyplývají z jeho jednání a tedy ani z jeho samého. Vyplývají z okolností, které on sám není s to ovlivnit. 
Nacionalismus dává člověku falešný pocit vlastní nadřazenosti a ničí podstatu lidských práv. Umožňuje lidem nahlížet na člověka né jako na homo sapiens, ale jako na homo genticus a homo alter. Tedy na člověka nadřazeného, který patří k určitému národu, a na toho druhého. Jak dalece může být člověk, který přijme principy o nadřazenosti sebe sama, od popření práv ostatních lidí? Jak dalece pak může být od aktivního porušování práv ostatních lidí? Co jiného, než morální zábrany může předejít násilí či válce? Morální hodnoty jsou to, co člověka nutí konat respective nekonat určitým způsobem. Pokud zničíme morální hodnoty, stavící na všeobecnosti a nezcizitelnosti lidských práv, tedy práv pevně spjatých s hómo sapiens, zničíme jedinou věc, která aktivně brání mír. 
Pokud by snad někdo chtěl tvrdit, že nacionalismus je jediným způsobem, jak zabránit zániku národní identity, pak se ptám, k čemu jinému, než k ukájení povrchních nacionálních komplexů, je národní identita dobrá? Je snad povrchní potřeba být uznáván někým jiným tak důležitá, že stojí za to kvůli ní ničit morální hodnoty? Komu jinému je poplatná národní identita, než nám samým? Národní identitu nelze zničit, pokud ji budeme vnímat my sami. A pokud je cílem nacionalismu vštípit pohled na nás samé, tak jak si to přejeme sami, do myslí ostatních lidí, pak se nejedná o nic jiného než sobecký zájem. A ten nejen že nestojí nadevším, ale nestojí nad ničím. 
Slovy Ludwiga von Misese: Není to nacionalismus, ale pouze morální odvaha a racionální kritika, které mohou být poplatné, pokud společnost směřuje k destrukci. Tím by se měli lidé vystupující proti EU řídit především, protože pokud budou své pohnutky ospravedlňovat hloupým nacionalismem, přivedou nás z bláta do louže.