Topolánkova pusa na špacíru neboli proč neopisovat od Blesku!

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla doslovný přepis „rozhovoru“ (zatím ještě) předsedy ODS Mirka Topolánka s jakýmisi lidmi z jakéhosi časopisu LUI. A nezbývá mi, než se zeptat – to se opravdu v téhle republice všichni pomátli?

Nejsem v žádném případě fanouškem Mirka Topolánka. Do politiky podle mě přinesl (a nejen on) určitou hysterii, obhroublost či „vidlákovitost“- jedním slovem řečeno nekultivovanost. Kauz kolem jeho chování bylo dost a dost. Jeho zdvižený prostředníček ve Sněmovně, kopání do auta fotografa, který ho sledoval, použití henleinovského obratu „přijde den“ a další excesy zabíraly a zabírají mnoho místa ve zpravodajství, dovolím si dodat, na úkor podstatných společenských problémů.

I přes všechna negativa vystoupal, dnes už legendárními slovy současného prezidenta Klause, „falešný a prázdný Topol“ až do úplných výšin české politiky.

Teď ho možná čeká pád. Nikoliv kvůli tomu, jak vystupuje, nebo nakolik jeho strana plnila volební program a nakolik tím posílila či oslabila přízeň voličů. Tentokrát paradoxně kvůli hysterii někoho jiného, než jeho samého. Kvůli hysterii médií. A jejich neblahému zvyku opisovat.

Shrňme si to. 

19. března přišel deník Blesk se šokujícím odhalením výroků Mirka Topolánka na adresu církve. Topolánek mluvil o církvi jako organizaci, která se chopila filosofie křesťanství. A výňatek rozhovoru šokoval výrazy jako brainwashing a zmocnění se mozků lidí či oblbování mas.

Mnohé servery a noviny zprávu ihned přejaly – např. Lidové noviny pod titulkem: „Církve vymývají lidem mozky, tvrdí Topolánek.“ Přitom z autentického přepisu výroků vyplývá: církev je organizace, a tedy nástroj konkrétní – křesťanské - myšlenky (proti čemuž snad nemůže nikdo protestovat), a dále: církev se v minulosti chopila silné myšlenky a použila ji pro ovládnutí mas (sice diskutabilní – ale i ve vědeckých kruzích často obhajovaný názor).

20. března Blesk opět šokoval – Topolánek se prý opřel při fotografování do výše zmíněného časopisu pro gaye do premiéra Fishera a jeho víry. Vše doloženo krátkým videozáznamem.    

A opět se na nás z médií hrnula sprška informací o skandálních či kontroverzních výrocích na adresu homosexuálů a Židů. Jen někde jsme se mohli dozvědět, že vlastně výrok směřoval pouze na vlastnosti ministra dopravy Gustáva Slamečky a premiéra Fischera. Z videa samotného pak ale člověk mohl pochopit pravý význam Topolánkových slov: nejde o sexuální orientaci či víru, ale o charakter člověka.   

Topolánek se omluvil, vysvětloval, rozčiloval – hlavním mottem bylo: jde o myšlenky vytržené z kontextu. Tentokrát mu lze jen dát za pravdu.  

Pokud budete mít sami čas a nervy na to, číst opravdu VELMI neformální rozhovor, jehož věty jsou často nedokončené a kontext zmatený, dozvíte se jediné.

Nějací chlapci či muži – homosexuálové – na Topolánka dost podivně tlačili, aby stále dokola odpovídal na různé otázky. Než se například předseda ODS rozpovídal o Slamečkovi a Fischerovi, ptali se ho na jeho názor na typické vlastnosti gayů tito podivní redaktoři (nebo ho nepřímo pobízeli k odpovědi) minimálně třináctkrát! Nespokojili se s odpovědí, dokud z Topolánka „nevypadlo“ něco zajímavého, co by šlo hodit do Blesku. Topolánek se na udičku, pro něj bohužel, chytil. Blesk se také chytil, a s radostí, no a chytila se i mnohá další média. Naštval se Fischer i jeho syn, ministr Slamečka to bral sice s nadhledem, ovšem naštvali se spolustraníci – i ti, kteří dosud Topolánka většinou podrželi. A to je pro politika často konečná.

Co lze Mirku Topolánkovi v této novodobé kauze vyčítat? Bohorovnost, hloupou upovídanost, prapodivné kamarádské vystupování a tedy stále dokola to, co jeho voliči už dávno vědí. Nejde o kultivovaného politika, je to svým způsobem „ogar, kterému čouhá sláma z bot“. Někomu to třeba může být i sympatické. Každopádně to dnes Mirka Topolánka stálo hodně.  

Co lze v této kauze vyčítat nebulvárním médiím? To, že nepřekřičela senzacechtivý Blesk a navíc přikládala nejen polínka, ale notné kmeny do ohně, a tím nahrála záměrům autorů tlachavé diskuse, ať už byly jakékoliv.  

A dovolte mi konečné shrnutí. Kauza je:

 -      Dobrou zprávou pro časopis LUI – ačkoliv ho, troufám si říct, 99,9% lidí neznalo, dnes alespoň na jeho   název nikdo dlouho nezapomene   

 -      Dobrou zprávou pro nepřátele Mirka Topolánka, a to i ty z řad ODS – předseda ODS je zase slabší  

 -      Špatnou zprávou pro ODS – v očích voličů jí kauza určitě nepomohla

 -      Špatnou zprávou pro Mirka Topolánka – možná ve vrcholné politice skončí

 -      Špatnou zprávou pro lidi – jak to tak vypadá, mediální realita zase jednou vyhrála nad reálnou událostí!!