Spousta zbytečné a nezaplacené práce

Někdo jen za pouhé dýchnutí na razítko už chrastí kasičkou. Ve školství však zbytečné a nezaplacené práce jednak přežívají, jednak přibývají. Tři příklady k zamyšlení.

V loňském školním roce se objevila novinka: hodina tělocviku navíc. Proč ne? Ale proč musela být doprovázena zbytečnou administrativou, vyplňováním všelijakých dotazníků, absolvováním školení, dokonce bez ohledu na aprobaci? Letos tomu MŠMT nasadilo korunu a do škol nedotekly peníze pro učitele. Prý chybou komunikace. Ale na mnoha školách hodina navíc samozřejmě frčí dál. Učitel pracuje zadarmo. Proč to děláme?

Proč neoznámit rodičům, jaká je situace a hodinu navíc ukončit?

Kdysi nám k přihlášení žáků na soutěže stačil dopis nebo telefon. Pak se zrodil web, na kterém se škola musela nejprve registrovat a potom vkládat přihlášené žáky. Proč ne? Zvykli jsme si, pár let to funguje a… Najednou se objevil web nový. A znovu se škola musí registrovat, zvykat si na nové prostředí. Nějaký čas to samozřejmě trvá. Někdo vydělal na tvorbě zbytečného webu, ale učitel „dole“ má práci navíc. Proč to děláme?

Proč všechny soutěže jeden rok neobeslat? Třeba to někomu dojde.

S inkluzivní vyhláškou 27 přibylo učitelům papírů navzdory slibům MŠMT, že nepřibyde. A další ještě přijdou (každoroční vykazování efektivity podpůrných opatření, které propadne poradnou na hlavu učitelům). Řada papírování přežívá ze setrvačnosti. Poučení o prázdninách. Proč, když děti nejsou ve škole? Nemá to smysl, ale ředitel to chce, protože to chce inspekce. Bludný kruh samozřejmě pokračuje. Proč to děláme?

Proč se zdržujeme evidentně zbytečnými úkony a neřekneme konečně dost?