Přijímačky aneb Zavádět další plošná testování přináší pro vzdělávání rizika

Po státní maturitě byly zavedeny plošné přijímačky na střední školy. Stejně jako o maturitě rozvířily se i o přijímačkách pochybnosti. V jedné diskusi padla zajímavá otázka. Co je lepší než jednotné přijímačky? Záleží na cíli.

Pokud školám jde o prosté odstranění přebývajících, jsou plošné zaškrtávací testy jistě nejefektivnější. Šup, šup, hotovo. (Samy o sobě přijímačky Cermatu nejsou blbé. Nechtějí ani doplněk, ani příslovečné určení původce.) Pokud by ale středním (stejně jako vysokým) školám šlo opravdu o smysluplný výběr, pak jsou takové přijímačky nedostačující (jen něco málo říkající). Můžeme snad věřit tomu, že zaškrtávací testy samy o sobě opravdu osvědčují žákovy studijní předpoklady?  

Ideální by asi bylo přijímačky úplně zrušit. Ať rozhodně průběh studia, nezvládne-li žák první ročník (ne jednu zkoušku), ať odejde. Jako optimální kompromis bych ale viděl mix testu, pohovoru, známek ze ZŠ a portfolia (jako souhrnu dokladů o činnosti žáka – olympiády, kurzy apod.). Ovšem jako povinný mix, jednotný a jednoznačně bodovaný na všech školách stejně, ne jako nějaká libovolba pana ředitele (paní ředitelky). Nebyl by obraz žáka z takového přijímacího mixu úplnější?  

Navíc plošné zaškrtávací testy přinášejí rizika. Jsou totiž součástí zavádění dalších a dalších nesmyslných testování. Z diskusí je zjevné, že titíž lidé volají po státní maturitě, plošných přijímačkách, cutt of score a dalších testování v průběhu základního vzdělávání. Někteří mohou vidět rizika při hodnocení pohovoru, někteří při hodnocení portfolia. Ale není největší riziko v tom, že se další vzdělávání bude stále více a více zaměřovat (jak formou, tak obsahem) na nácvik testování?