Padouch nebo hrdina? aneb Učitelská platforma versus Pedagogická komora?

Diskuse o dvou učitelských spolcích opět zavířila po blogu Roberta Čapka Učitelská platforma versus Pedagogická komora. A zase na FB létaly šrapnely.

Bývalý ministr Štech si vůči učitelům nebral servítky a klidně zpochybnil tisíce signatářů petice proti nepovedenému kariérnímu řádu téměř jako nesvéprávné hlupáky, kteří přece nic nečetli a kteří přece nic nechápou. Na FB Učitelské platformy pak Martin Mikuláš v diskusi tvrdí, že „nestačí pouze kritizovat (šlo o kariérní řád), ale je nutné přijít s pozitivní alternativou. Kdo jen kritizuje a nepřináší svou alternativu, je kverulant.“ Cink. Cink. Zjevila se nálepka.

Kde ale Mikuláš bere tolik bohorovnosti a tolik jistoty, že hlásá pravdu? Neexistuje žádný, pražádný důvod, aby ten, kdo kritizuje, musel nutně přicházet s nějakou pozitivní alternativou. To je vlastně pouze zdvořilejší varianta toho, co prohlásil na adresu kritiků kariérního řádu ministr Štech. Jako by se Učitelská platforma zformovala jako spolek těch lepších, pozitivně naladěných, zatímco signatáři petice byli pouze svedení kverulanti.

Michal Kaderka dodává: „Naší vizí je dát dohromady aktivní učitele a pracovat spolu na systémových změnách. Nejsme organizace, kde předsedkyně drží prapor zástupu učitelů.“  Někdo mával praporem, někdo leštil kliky. Výsledkem jsou rozhádané spolky. Kaderka se nedávno obul do Sárközyho kvůli mediální výchově, kolik toho prý odučil. To já nevím. Ale asi víc než expert Feřtek nebo zběhlý učitel Kartous, na které má Kaderka jiný metr.

Buduje se tady falešný obraz. Na jedné straně pozitivní hrdinové, na straně druhé kverulantští padouchové. Učitelská platforma tím, jak vystupuje, připomíná středověké sektáře: zjevný pocit nadřazenosti (my přece přicházíme s pozitivním naladěním), zjevný pocit ublíženosti (my, co jsme byli vyloučeni zlým Wagnerem) a zjevný pocit držitelů pravdy, o které se nediskutuje (my věříme, že kdo nepřináší svou alternativu, je kverulant).