Maturitní písemka aneb Rukou, nebo strojem?

Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

K hodnocení maturitních písemných prací se nedávno v diskusi na České škole pod článkem Co čeká budoucí ředitelku Cermatu vyjádřil Oldřich Botlík: „Představme si dva žáky, jejichž pravopisné schopnosti jsou stejné. První dostane za pravopis u krátké zprávy 2 body. U druhého, který píše vypravování, je pravděpodobné, že ve dvojnásobném rozsahu textu udělá dvojnásobek chyb a rázem bude hodnocen 0 body.“ Ať jde o dva body nebo o půl bodu za čárku, celé mi to připadá příliš malicherné. Nechci pravopis bagatelizovat, ale je maturitní práce právě o pravopisu? A přitom řešení je tak snadné!

Kdyby se maturitní práce psala pomocí textového editoru a s přístupem k online slovníkům, spoustu takových malicherností bychom vůbec nemuseli řešit. Zatímco my jsme ještě psali dopisy, koresponďáky, básně a povídky rukou, kolik reálných textů vzniká mimo textové editory dnes? Snad seznam nákupu, vzkaz typu přijdu v 6 a  ?  právě maturitní písemka. Texty zcela soukromé a text důležitý, spolurozhodující o zdárném ukončení maturitního studia. Jaký to vlastně má smysl? Má ještě ruční psaní takový význam? Jakou roli hraje v profilu absolventa schopnost napsat 250 slov ručně?

Na to, aby student prokázal elementární znalosti pravopisu, měl čtyři roky v hodinách českého jazyka. Maturitní písemná práce je snad vyšší level a student by měl prokázat dovednost vytvořit smysluplný souvislý text. Tady nejde o to být opečováván strojem a pohodlně předávat práci textovému editoru, ale jde o to, aby student uměl textový editor využít k co nejlepší podobě textu. Už samo počítání slov psaných ručně je přece hloupé. A nejde jen o pravopis; jde o kontrolu slovní zásoby pomocí online slovníků, jde o vhodnou úpravu textu a správné uplatňování typografických pravidel. Vůbec žádné ulejvání.