Levná priorita levných odborů aneb Král je nahý

Se školskými odbory je to jako v té pohádce. Nikdo nepřiznal pravdu dřív, než se ozval výkřik "Král je nahý". Pro krále takový výkřik musel být nepříjemný, dokonce bolestivý, protože byl pravdivý.

Nevím, jak si vysvětlují význam slova „priorita“ na ministerstvu školství a ve školských odborech. Možná na to však budou stačit počty žáčka první třídy. Učitelé dostanou do tarifu 6 %, ostatní státní zaměstnanci 5 %. Rozdíl ve prospěch učitelů je pouhé 1 %. Tomu se říká priorita? To je levná priorita levných odborů. Samozřejmě když si odborářsky pohrajeme s čísly, tak dojdeme k tomu, že: „Celkový objem finančních prostředků pak v celoročním vyjádření (pokud by byl koncentrován do jednoho roku) představuje skutečně nárůst 10 %.“

Pokud by byl koncentrován… Ale není, pane Dobšíku, není. Také se při takové početní hře zapomíná na zásadní rozdíl mezi tarifem a nadtarifem. Možná se to ještě odborářům nedoneslo, ale o tom nadtarifu si většina učitelů může nechat jenom zdát. Jak jsem předpokládal: všechno se pěkně posčítá a semele a ehle… 10 % je na světě! Já to nazval hra s čísly, pan Dobšík mluví „o slabší orientaci v předmětné problematice.“ Nejlépe bude si počkat a hned v říjnu na adresu ČMOS odeslat výplatní pásky. Na kolika bude 10% navýšení?

V odpovědi na můj blog mi předseda Dobšík také píše: „Ministryně školství K. Valachová zveřejnila 12. 1. tři priority svého rezortu na rok 2016. ČMOS PŠ k tomu přidal čtvrtou prioritu „zvýšení platu pedagogů…“ Hezky řečeno. ČMOS se tím družně hlásí k prioritám MŠMT. Připomínám, že jednou z těch vyhlášených priorit je také inkluze, kterou odboráři nakonec podpořili. Zda se školy a učitelé dočkají k 1. září nějaké skutečné podpory není vůbec jisté. Školní rok za chvíli začíná a žáci nejsou stále zařazováni do podpůrných stupňů.

Ministerstvo propagandisticky využívá toho, že z praktických škol letos přestupují pouze dvě stovky žáků, ale o nárocích pro tisíce dalších již inkludovaných cudně mlčí. Naopak vylézá na povrch riziko diskriminace těch žáků, kteří nebudou vyšetřeni a zařazeni do stupňů podpůrných opatření. Inkluze také dostala nálepku „priorita“, ale skutečné pomoci se v dohledné době učitelé sotva dočkají. Že by inkluze měla se zvýšeným nárokem na práci přinést také zvýšené ohodnocení, to se do žádné priority (ani MŠMT, ani ČMOS) nedostalo.  

„Kampaň Konec Levných Učitelů pokračuje. Lze jen uvítat, pokud bude podpořen i dalšími subjekty působícími ve školství – jde přece o společný zájem. Výkřik  „Konec levných odborů“ neprospěje nikomu.“ Nesouhlasím. Zásadně nesouhlasím. Pokud si někdo myslí, že kritika školských odborů je k neprospěchu, nebo je dokonce neslušná, tak se hrubě mýlí. I slovutný ČMOS PŠ by si měly zvyknout na hlasitou kritiku své drobečkové politiky. Viditelná snaha být neustále zadobře s ministerskou vrchností z toho všeho příliš vykukuje.

Vážení odboráři, není ostuda prohrát, není ostuda neobhájit třeba ten 10% požadavek navýšení mezd. Ostuda je ale prohru si nepřipustit a zastírat ji hrátky s čísly. Ano, kampaň Konec Levných Učitelů jistě pokračuje. Po 6 % může taková kampaň pokračovat donekonečna, každé procento, ba každé promile bude jistě dalším vítězstvím a drobečkovým výsledkem, který jistě bude pro odbory „výrazně prospěšný.“ Nemá smysl si nalhávat, že školství je v naší zemi skutečná priorita a že se právě teď něco změnilo. Král je nahý a odbory jsou levné.