Kariérní řád aneb Učitel jako zboží?

Kariérní řád obsahuje stále více hrozeb a rizik než skutečných příležitostí. Některé z nedostatků se proklubávají z původního návrhu, který samo MŠMT raději stáhlo. Hodně napovídá článek v UN Otazníky třetího kariérního stupně.

„Předpokládejme, že učitel, který v atestaci uspěl, pracuje ve škole na vysoké úrovni. Rád bych pak jeho schopnosti nabídl také ostatním školám okresu,“ říká podle UN František Halada. Učitel ve třetím kariérním stupni se tak stává „zbožím“, které budou ředitelé nabízet na vzdělávacím tržišti? Tato slova berme jako nebezpečný signál: opět hrozí odvádění výborných učitelů od učení. Přesně tak, jak tomu mělo být podle původního návrhu kariérního řádu.

Vysoká úroveň učitele má být nabízena především jedním směrem – a to směrem k žákům školy. Odvádění učitelů od tohoto cíle je nebezpečný nesmysl. Včetně krácení úvazků. I učitel ve třetím kariérním stupni je především učitelem a má především učit. A nechť je pouze na něm – ne na řediteli, zda si vedle toho zvolí souběžně kariéru lektora nebo autora. Ředitel by měl naopak především dbát na to, aby tomu nebylo na úkor práce se žáky.

Smyslem kariérního řádu mělo být ocenění učitelů především za učení, ne za nějaké činnosti podle fantazie ředitelů škol. Tzv. „sběračům bodů“ se návrh kariérního řádu brání, ale stejně tak by měl bránit odvádění učitelů od podstaty jejich práce, od učení, od žáků. A příliš „kreativním“ ředitelům by měl kariérní řád nastavit zcela jasné mantinely dřív, než opravdu začnou své učitele někde nabízet. A neměl by kariérnímu řádu učitelů předcházet kariérní řád ředitelů?