Inkluze, hysterie a bohorovnost expertů II

„Školy získaly zákonný nárok, aby dostaly zaplaceno za to, co dělají. To je také důvod, proč nebylo rozumné „inkluzi“ o rok dva odložit, „až na ni budou školy připravené“. Jediné, co bychom reálně odložili, by byly ty peníze.“

Záleží na tom, odkud se na realitu díváte. Zevnitř škol totiž vypadá na nástupu inkluze ledasco jinak než pohledem experta odněkud zvenku. Právě ty zákonné peníze byly ve skutečnosti odloženy. Se začátkem nového školního roku jsme začali pracovat s mnoha žáky, kteří na konci minulého školního roku prošli vyšetřením PPP. Žádné zařazení do stupňů podpory se však nekoná. Navzdory zdravému rozumu, který napovídá, že s těmito žáky budeme přece pracovat po 1. září (s novou vyhláškou), vyšetření se odehrávala ve starém režimu. Samozřejmě.

Tedy řekněme takový Pepíček K. Zpráva PPP uvádí: Potíže nedosahují stupně zdravotního postižení, specifické poruchy učení žádné, ale jde o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Doporučujeme dyslektický kroužek! A máme to zadarmo, hulákal by u kola Béda Trávníček. Na Pepíčka K. a jeho dyslektický kroužek totiž žádné reálné peníze nepřijdou. Že z praktických škol přechází pouze 205 žáků, to hlásá ministerstvo už téměř obecním rozhlasem, ale kolik je takových Pepíčků K., to se už nikdy nedozvíme. Samozřejmě.