Branná výchova jako píár ministerstva obrany

Ministertvo obrany už vypustilo do světa trapas jménem POKOS, který hájí náměstek s urputností politruka, a je ochoten dokonce na kameru blekotat o své krátkozrakosti, ve které přehlédl, že voják mířil pistolí na děti. Výchova?

A tentýž náměstek v televizním duelu s Bobem Kartousem zopakoval, že je důležité představit právě činnosti ministerstva obrany. Že by branná výchova měla přivést děti k vlastenectví? Na to nestačí vykukovat za soškou TGM jako Šlechtová. Zase se utratí stamiliony za všelijaké „programy“, jaké známe z jiných oblastí. A zase s nicotným výsledkem.

Náměstek se shodl s Bobem Kartousem, že jedním z pilířů branné výchovy by měla být fyzická zdatnost. Tak tužku a papír a počítejme. Dvě hodiny tělesné výchovy v současnosti nezaručují – jak dobře víme – nic, vůbec nic. A nějaká třetina či čtvrtina hodin branné výchovy zaručí co? Jak té fyzické zdatnosti chce tento staronový předmět dosáhnout? Jen řeči.

Že by bylo potřeba větší tělesné zdatnosti nebo znalostí v první pomoci nelze zpochybnit. Jenomže branná výchova tlačena vojenskými politruky nás tam zcela určitě nedovede. Cesta nových a nových předmětů je cesta do pekel, ať už se jmenují výchova branná, etická nebo kterákoliv jiná. A resortní ministři by se neměli zviditelňovat úkolováním školství.