Petra Kováře jsme všichni znali jako rozvážného a opatrného kluka snad už od školky. Dokonce jeho máma říkávala, že jej asi deset dnů přenášela, jako by zvažoval, zda vůbec má do toho nebezpečného a nejistého světa vstoupit.
Proto jsme nevěřili vlastním uším, když po tom posledním skandálu před volbami na radnici praštil pěstí do stolu a řekl: „Tak dost! Tohle musí skončit! V těchhle volbách budu kandidovat já!“
Nejdřív jsme si mysleli, že mu neudělala dobře kombinace panujících veder a piva, které vypil. Vždyť do politiky jdou jenom sociopati, sebevrazi a kaskadéři a do žádné z těchto skupin Petr nepatří. Ale rychle se ukázalo, že s pitím to nepřehnal ani tentokrát.
Založil hnutí Obec občanům, sehnal potřebný počet podpisů, sestavil kandidátku a ty volby opravdu vyhrál. Nebylo to sice vítězství drtivé, ale na to, aby se stal starostou a s dalšími dvěma menšími stranami sestavil koaliční městskou radu, to stačilo.
A hned začal ve velkém stylu. Nevím, jak se mu to podařilo, ale fakt zrušil všechny ty podivné smlouvy o pronájmech obecního majetku, sestěhoval úřad a na zbývající prostory vyhlásil nová výběrová řízení. Všechna probíhala obálkovou metodou, ale na všechny obálky se vydávaly přejímací protokoly a otvíraly se před notářem. A stejně postupoval u všech dodavatelů.
Policajti přestali měřit a pokutovat rychlost na přehledném úseku ulice v průmyslové zóně a dokonce se tam objevila sedmdesátka místo původně povolené třicítky.
Zpočátku to sice stálo nějaké peníze navíc, ale brzy se to přehouplo a město začalo opravovat ulice v centru, kde předtím rychlost nikdo neměřil, protože jejich stav stejně rychlejší jízdu neumožňoval.
Vypadalo to, že vítězství v příštích volbách má Petr v kapse, nebýt toho, že přišly ty záplavy.
Teda, v našem městě žádné záplavy nebyly. Když Petr zjistil, že na horní hladině řeky protékající naším městem stoupá hladina i průtok vody, okamžitě svolal hasiče a nechal je postavit protipovodňové stěny, které nedávno město koupilo.
Ale primátor velkoměsta ležícího o pár desítek kilometrů dál proti proudu usoudil, že situace je nadmíru výtečná a vodě žádné překážky do cesty nepostavil. Ta se rozlila tam a do našeho města dorazila místo očekávané tsunami taková drobná vlnka, že sotva stačila došplouchnout do třetiny protipovodňových bariér.
Když bylo po všem a v okolí sčítali vzniklé škody, napadlo jednoho chytrolína u nás spočítat to taky Petrovi. A došel k výsledku, že stavba těch zátarasů stála asi sedmkrát tolik, než by byly škody, kdyby se voda rozlila po městě.
Petrovi se to nějak nezdálo a požádal o posudek dalšího znalce. Ale protože naivně předpokládal, že znalci jsou tu od toho, aby objektivně posoudili skutečný stav věci, nijak si to nepojistil. A tak se stalo, že druhý znalecký posudek pro něj dopadl ještě hůř než ten první. Potenciální škody byly sice přibližně stejné, ale byly by podle znalce zčásti zmírněny tím, že by voda zalila i místní parky, které trpěly suchem.
Nejbližší zasedání městského zastupitelstva, které se tím mělo zabývat, bylo jako vždy za Petrovy éry přístupné veřejnosti. Ale, jak už to bývá obvyklé, daleko větší motivaci zúčastnit se ho měli ti, kterým Petr v posledních letech šlápl na kuří oko.
V bouřlivé atmosféře Petr marně vysvětloval, že kdyby primátor horního velkoměsta nezanedbal své povinnosti, voda by naše městečko nejspíš smetla.
„Na žádné kdyby nehrajeme. Máme tu dva nezávislé posudky a ty mluví jasně,“ zněl jednotný hlas opozice a většina přítomných občanů se na to dívala stejně.
Koalice se rozpadla. Petr byl nejen odvolán z funkce, ale bylo na něj podáno i několik trestních oznámení; za šíření poplašné zprávy, za pomluvu a za neoprávněné nakládání se svěřenými prostředky. Trestní stíhání už bylo zahájeno, ale vleče se.
Včera jsem pročítal volební kandidátky. Petrovo jméno jsem v nich nenašel. Je sice přesvědčen, že nemohl jednat jinak, ale zároveň si myslí, že kdyby kandidoval, znevážil by tím funkci, o kterou by se ucházel. Zato jsem tam našel řadu těch, kteří si to zjevně nemyslí.
