Stiskni, nebo to riskni

Znám jednu neobvyklou benzínovou pumpu. Od mnoha jiných se neliší ani tak cenou pohonných hmot, i když ty patří k nejvyšším v Praze, ale hlavně svými zákazníky. Troufám si tvrdit, že u žádné jiné není koncentrace zvláštních existencí tak vysoká, jako právě u této.

Proč si to myslím? Nikde se nesetkám s tolika auty zjevně zbavenými tlumičů hluku ani s takovým stylem jízdy, jako u aut čerpajících pohonné hmoty právě tady. Pověsti, že od této pumpy v minulosti vyjížděli účastníci k ilegálním tajným závodům, nemohu sice potvrdit, ale nemám důvod jim nevěřit.

Z pumpy se vyjíždí kolmo do ulice, která se při odbočení doleva přibližně po čtyřiceti metrech v úhlu devadesáti stupňů opět stáčí doleva, aby po dalších čtyřiceti metrech vyústila do semafory řízené křižovatky s hlavní silnicí. Protože ulice vedoucí od benzínky je vedlejší, převládá na semaforech zelená v kolmém směru na ni a chodci si musejí, pokud chtějí přejít hlavní silnici, pro rozsvícení zelené na semaforu zmáčknout tlačítko. A čekání si mohou často zpestřit adrenalinovou zábavou.

To když od pumpy vyrazí auto takovou rychlostí, že první zmiňovanou zatáčku vezme smykem, při němž zadními koly narazí do obrubníku chodníku, který je naproti výjezdu z pumpy, okamžitě přidá plyn a vzápětí prudce brzdí před zatáčkou, neboť hned za ní je fronta aut čekajících na zelenou. Pokud tam fronta není, řidič znovu předvede školu smyků, aby prudce zabrzdil až před křižovatkou, protože na semaforu právě svítí červená. Pochybuji, že na světě existuje jiná ulice, kde se na pouhých osmdesáti metrech dokáže někdo zbavit takového množství právě načerpaných pohonných hmot, jako někteří jedinci tady.

Zažil jsem tu však situaci podstatně vážnější.

Z pumpy jako obvykle vyrazil zjevný šílenec. Smyk, prudký náraz zadních kol auta do protějšího chodníku, srovnání kol, zběsilá akcelerace, ale protože za cesta zatáčkou byla plná aut čekajících na červenou, řidič bravurně přejel do protisměru a po dojetí na křižovatku odbočil doprava a vnořil se mezi auta jedoucí na zelenou a navíc po hlavní. Následovalo kvílení brzd, troubení, trochu zmatků, ale všechno se naštěstí obešlo bez nehody. To nebyl hrubý přestupek, ale kombinace několika hrubých přestupků v jednom zločinném aktu.

To ovšem vyprovokovalo kolegu onoho bezohledného řidiče, aby vyjel z fronty, v níž dosud spořádaně čekal, rovněž do protisměru a jeho manévr napodobil, opět se stejnými doprovodnými efekty.

Nevím, jestli jsem byl svědkem startu dalšího tajného závodu, sázky mezi dvěma bezohlednými blázny, nebo střetu dvou vzájemně se neznajících egoistů ve stylu „Když můžeš ty, tak já taky“, ale myslím si, že by oběma aktérům prospělo, kdyby si na nějaký čas od řízení nuceně odpočinuli.