Jak jsem zaplatil školné

Člověk se učí celý život. Často je ta výuka zdarma, ale někdy musíme za učení zaplatit a pak je namístě otázka, zda cena je úměrná nově nabytému poznání.

Při běžném nákupu v jednom obchodním řetězci jsem pohledem na cenovky zjistil, že zboží, které už jsem si dal do košíku, je pro členy klubu o dost levnější. No, když je to takhle, mohl bych si stáhnout aplikaci a tu slevu získat, napadlo mě a hned jsem to zkusil. Na Seznamu jsem zadal název té zázračné karty a už jsem měl na obrazovce svého mobilu vstupní formulář do slevového ráje.

Začal jsem vyplňovat požadované údaje a nějak mi, již pár let důchodci, nedošlo, že po mě chtějí i číslo mé platební karty. Já vím, mělo mě o zarazit, ale požadované údaje jsem vyplnil a po odkliknutí poslední položky jsem na na obrazovce hledal ikonu požadované aplikace. 

Pátral jsem pozorně, ale aplikaci jsem hledal marně. Možná musím restartovat mobil, napadlo mě, ale ani poté se ikona na obrazovce neobjevila. Zato se tam objevila zpráva z mé banky: "Dobrý den, platbu kartou ****5459 v obchodě SCANBLE jsme zamítli kvůli nedostatečnému zůstatku. Pošlete si prosím na účet peníze."

O existenci obchodu SCANBLE jsem až do dnešního dne neměl tušení, ale než jsem stačil udělat cokoliv dalšího, banka mi poslala zprávu téhož znění. Okamžitě jsem otevřel svou bankovní aplikaci a jal se pátrat, o jakou platbu by mělo jít.

Když jsem nenašel žádný údaj v zamítnutých platbách, zkusil jsem napsat dotaz, ale protože jsem nevěděl, jak rychle se dočkám odpovědi, zároveň jsem začal komunikovat s umělou inteligencí - asistentkou Anetou.

Umělá inteligence asi časem zvládne leccos, ale zatím je to batole v plenkách. Na mé sdělení, že mi byla zamítnuta platba v obchodě, ve kterém jsem v životě nebyl, reagovala pokynem: "Doplňte si peněžní hotovost na svém účtu."

Po trojím opakování písemném i ústním, s pečlivou a pomalou artikulací, stále trvala na svém, ale nakonec mi poradila, abych své požadavky formuloval v jednoduchých větách, nikoliv souvětích nebo naopak jednoslovných vyjádřeních.

Pochopil jsem, že tady neprorazím a jal se hledat telefonní číslo na lidskou bytost, která snad pochopí, že to poslední, co bych chtěl, je navyšovat peněžní hotovost na účtě, který je zjevně v ohrožení.

Přímo v aplikaci jsem telefonní číslo nenašel, takže znovu do vyhledavače.

Podařilo se, číslo mám a volám do své pobočky. Ústřednu sice rovněž ovládá umělá inteligence, ale té jsem relativně snadno vysvětlil, kam mě má přesměrovat.

Konečně, po několika dalších minutách čekání, způsobených zjevně řešením jiné patálie někoho, kdo se dovolal dříve, jsem konečně mluvil s živou bytostí - ženou, která po stručném popisu mého počínání v předchozích minutách pochopila, co potřebuji.

"Musíme zrušit vaši platební kartu. Já vás teď přepojím na kolegyni, která to má na starosti. Možná to bude chvilku trvat."

Kolegyně byla stejně vstřícná a profesionální. Kartu okamžitě zablokovala a řekla mi, že mi vystaví novou. Na dotaz, kdy si pro ni můžu přijít, odpověděla, že ji dostanu poštou do deseti dnů. Naštěstí mám ještě další dvě platební karty, takže smrt hladem mi nehrozí. Zeptal jsem se ještě, co je to za obchod a jaké platby mi byly zamítnuty.

"To vám řekne kolegyně. Já vás na ni přepojím."

Tak jsem během chvilky mluvil už se třetí ženou a ta mi prozradila, že když jsem neopatrně vyplnil údaje ze své karty do formuláře, který na mě nečekaně vyskočil tam, kde jsem očekával formulář obchodního řetězce, někdo se okamžitě pokusil vybrat vyšší částku. Taková ale na účtu nebyla, tak ji snížil na dvě třetiny. Ani pak ovšem neuspěl. Přesto to zkusil do třetice a konečně zaznamenal úspěch.  A jakou částku vlastně získal?

Celý život tvrdím, kudy chodím, že mám štěstí a pořád čekám, kdy se to změní. A ono to trvá stále. Tentokrát mě zachránil můj zvyk nenechávat příliš velké částky na běžném účtu. Peníze na něj převádím ze spořícího účtu až když se chystám nakupovat a někdy dokonce až v obchodě těsně před placením. Obyčejná debetní karta tak má téměř vlastnosti karty kreditní.

Na mém účtu bylo v kritické chvíli pár haléřů přes třicet pět korun. Útočník Zkoušel nejprve vybrat asi osm set padesát, pak to snížil na necelých pět set a nakonec vybral 1,25 dolarů, což mě stálo třicet korun a patnáct haléřů.

Na to, jak neopatrně, ba přímo hloupě jsem si počínal, je to částka mizivá.