Většina, nebo menšiny?

Je nezpochybnitelným faktem, že u lidí, stejně jako u ostatních savců, se vyskytují pouze dvě pohlaví. Tím je zajištěno rozmnožování s přenosem genetické informace. Ale příroda není neomylná a občas se objeví jedinec, který vykazuje některé znaky obou pohlaví, nebo jsou jeho orgány natolik nedostatečně vyvinuté, že určit jednoznačně jeho pohlaví je problematické.

V minulosti byli takto postižení lidé terčem posměchu nebo nenávisti, později se někteří z nich objevovali v cirkusech jako nevšední atrakce. To vše pochopitelně platilo pouze v případě, že jejich odlišnost vešla ve známost. Je proto pravděpodobné, že většina z nich tuto odlišnost před světem skrývala.

Podobně před světem většinou skrývali svoje myšlenkové pochody ti, kteří se narodili s ženskou myslí v mužském těle nebo obráceně, protože ani jejich odlišnost od většiny nebyla přijímána kladně.

Dnešní lidstvo je o notný kus dál. Přinejmenším ve vyspělé části světa většina veřejnosti chápe, že tyto odchylky nejsou důvodem ani k posměchu, ani k nenávisti. Zároveň lékařská věda pokročila natolik, že dokáže těmto lidem pomoci a domodelovat nebo přeměnit jejich vnější orgány natolik, že může dát do souladu jejich cítění s vnějším vzhledem jejich těla.

Ale lékařská věda (přinejmenším zatím) nepokročila natolik, aby výsledkem těchto přeměn byl muž nebo žena se vším, co k tomu patří. Požadované vnější podoby sice bylo dosaženo, ale přizpůsobit i funkci vnitřních orgánů přáním těch, kterým to příroda z nějakého důvodu odepřela, není možné.

Máme tedy těmto jedincům přiznat třetí pohlaví?

Inu, ano i ne. Z biologického hlediska existují u savců pouze dvě pohlaví, přičemž ti šťastnější disponují pouze jedním z nich. A nic na tom nezmění ani skutečnost, že u jednoho druhu nálevníka bylo zjištěno dokonce 7 různých pohlaví, ani výsledky gender studií, které se dobraly údajně 63 různých sociálních pohlaví, čili gender.

Gender však neoznačuje biologické pohlaví, ale osobní identitu a společenskou roli člověka ve vztahu k mužství a ženství. Proto skutečnost, že těch rolí bylo nalezeno zatím jen třiašedesát, spíše ukazuje, že obor je dosud mladý a že jistě můžeme čekat další epochální objevy. Už se těším na jubilejní stý gender.

Pokud se tedy někdo nedokáže rozhodnout, je-li mužem, nebo ženou, není třeba na něj vyvíjet nátlak. Ostatně po světě chodí spousta lidí, kteří si myslí, že všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. Pokud si tedy někdo myslí, že není ani žena, ani muž, není třeba mu jedno nebo druhé vnucovat, pokud netrvá na tom, že stejně to musí mít a podle toho se chovat všichni.

Úvahy vedení některých základních škol v okolí Mnichova, že v budoucnu v nich budou nejen toalety pro chlapce a dívky, ale i pro „třetí pohlaví“ se v tomto kontextu jeví jako vcelku přijatelné. Problémem může být pouze skutečnost, že zatímco obyčejní chlapci a dívky budou sobecky užívat svoji samostatnou sekci, před částí pro „třetí pohlaví“ se budou tvořit fronty příslušníků zbývajících jednašedesáti, ale v budoucnu třeba i sta různých genderů. Věřme, že odpovídající proporce jednotlivých částí toalet vyřeší gender studie štědře dotovaná z grantů Evropské unie.

Daleko těžším kalibrem je návrh dodatku francouzského školského zákona nedávno předložený Valérií Petitovou, který už prošel prvním čtením ve sněmovně, jímž by se ze škol odstranilo slovo matka a otec. Místo něho by děti používaly „rodič 1“ a „rodič 2“. Zákon sice musí být projednán ještě ve druhém čtení a poté jej ještě musí schválit Senát, ale všichni očekávají, že změna bude schválena.

V novele zákona by se tak mohlo objevit: „Aby se zabránilo diskriminaci, při zápisu do školy, třídních registrů, rodičovských povolení a všech ostatních úředních formulářů týkajících se dětí, musí se uvést pouze rodič 1 a rodič 2.“ Cílem je podle vlády zamezit útočení proti rodičům stejného pohlaví.

Že se přitom mohou cítit přinejmenším poněkud podivně matky a otcové, zřejmě považují navrhovatelé novely za zbytečnou přecitlivělost zpátečnické většiny odmítající pochopit, kam směřuje vývoj. Lze jen doufat, že spory, zda i označení rodič 1 a rodič 2 není diskriminační (kdo je tu jednička a kdo dvojka?) může přece jen přijetí novely odvrátit.

Oba případy se od sebe liší v tom, že volba toalety je otázkou svobodného rozhodnutí každého člověka a skutečnost, že se v sousedství nachází obdobné zařízení určené někomu jinému, jej nijak neomezuje. Naproti tomu vnucování bezpohlavního označení pro všechny i tam, kde k tomu není žádný důvod, je čirý nesmysl.

Speciálním úkazem je soutěžení transgender sportovkyň v kategorii žen. Když se proti tomu před pár dny ohradila bývalá vynikající tenistka a bojovnice za práva žen Martina Navrátilová, byla za svá slova ostře odsouzena. Představitelé sdružení Trans Actual prohlásili, že její slova jsou "pobuřující a hluboce transfobní" a Martina přišla i o funkci ambasadorky organizace Athlete Ally, která se věnuje podpoře LGBT sportovců a sportovkyň. Podle této organizace jsou Navrátilové výroky o trans sportovcích „transfobické“, založené na nesprávné interpretaci vědeckých poznatků a faktů a podporují „nebezpečné mýty, vedoucí k trvalé diskriminaci transsexuálních lidí diskriminačními zákony, nenávistnými stereotypy a nepřiměřeným násilím“.

Podle transgender házenkářky Hanny Mounceyové Navrátilová neví, o čem mluví, nemůže problém pochopit a ostatní by ji tedy neměli poslouchat.

Australská házenkářka Mounceyová změnila své pohlaví v roce 2016. Dříve hrála za národní tým mužů, za který nastoupila celkem dvaadvacetkrát. Ženský národní tým začala reprezentovat v roce 2017. Podle dostupných informací Mounceyová měří 190 cm a váží 100 kg.

Desetibojař Bruce Jenner získal v roce 1976 zlatou medaili v desetiboji na olympijských hrách v Montrealu. V roce 2015 podstoupil operativní změnu pohlaví. Škoda, že se rozhodl tak pozdě. Kdyby se rozhoupal včas, mohla být Caitlyn Jenner, jíž se posléze stal, první bytostí, která získá zlatou medaili ve dvou kategoriích - mužské a ženské.

Pravděpodobnější však je, že by k závodům připuštěn(a) nebyl(a). Vždyť jen o desetiletí dříve, v roce 1967,  neuspěla při testu na určení pohlaví Ewa Kłobukowska, zlatá ze štafety na 4x100 metrů a bronzová z hladké stovky na olympijských hrách v Tokiu 1964. Genetická anomálie, která u ní byla objevena, údajně neměla polskou atletku proti soupeřkám nijak zvýhodňovat. Účast na další olympiádě jí však přesto byla zakázána.

Podle současných pravidel Mezinárodního olympijského výboru musí trans ženy podstupovat testy na testosteron, přičemž musí splňovat požadované hodnoty alespoň po 12 měsíců před prvním soutěžním startem.

To, co dříve bylo nemyslitelné, stává se dnes natolik běžným, že jen poukázání na opatrnost a zdrženlivost při uvádění těchto změn do běžného života se setkává s nenávistnými reakcemi.

Zatímco v minulosti byly menšiny pronásledovány nebo v nejlepším případě trpěny (což jistě nebylo v pořádku), dnes se dostávají do pozice, kterou jim většina může jen tiše závidět.

Jsou tedy dnešní menšiny tak početné a silné, že si mohou dovolit diktovat většině?

Ve skutečnosti je jejich zastoupení v populaci nejspíš stejné jako v minulosti. Jen klima ve vyspělé společnosti se změnilo a jejich odlišnost je většinově tolerována. Ale některým to nestačí a usilují o získání výhod i na úkor většiny. Na prvním místě těchto snah však nejsou přímo příslušníci menšin, ale různí aktivisté a někteří politici, protože jsou přesvědčeni, že právě oni vědí, kudy se ubírá pokrok a co je pro nás nejlepší.

Hle, tady jsem, široce rozkročen a připraven do roztrhání těla konat dobro, hájit vaše zájmy a bojovat na straně pokroku, hlásá politik ve snaze získat hlasy ve volební kampani, která je vždy v dohledu, a pramálo se stará o to, že zájmy některých menšin jsou zcela protichůdné, a že o tom, co je to skutečný pokrok, neví zhola nic. Chytrý politik přece ví, že nikdo vám nemůže splnit to, co on vám slíbí.

Na první pohled je tento přístup k menšině kontraproduktivní. Vždyť politik přece potřebuje podporu co největšího počtu voličů. Ale právě proto je to výhodné. Ve skutečnosti neexistuje žádná většina. Každý z nás patří k nějaké menšině; záleží pouze na úhlu pohledu. A chytrý politik to ví. On už si nás do těch menšin rozdělí.