Velkorysý akt humanity, nebo alibismus?

K masovému přijímání imigrantů bez kontroly tedy došlo nikoliv na základě politické vůle, ale protože se v rozhodující hodině nenašel vrcholný německý politik, který by převzal odpovědnost za jejich kontrolu a odmítnutí.

V úterý 13. března vychází v Německu kniha novináře Robina Alexandra Die Getriebenen (Dohnání) s podtitulkem Merkelová a uprchlická politika: Zpráva zevnitř moci. Robin Alexander v ní popsal události od 4. září 2015, kdy kancléřka Merkelová vydala pokyn vpustit do Německa všechny přistěhovalce z Balkánu, Blízkého východu a Afriky nahromaděné v Maďarsku, a to bez kontrol, bez zjišťování jejich původu i důvodů jejich příchodu do Evropy.

Podle deníku Welt am Sonntag z knihy vyplývá, že důvodem tohoto kroku a především jeho prodlužování v dalším období nebyla politická vůle řešit kritickou situaci velkorysým humanitárním gestem podpořeným sebevědomím, že Německo takovou situaci dokáže zvládnout, ale skutečnost, že se nenašel žádný vedoucí politik, který by byl ochoten převzít zodpovědnost za uzavření hranic.

Autor knihy píše, že vládní koalice chtěla v reakci na masu uprchlíků uzavřít hranice a příkaz německé federální policii byl napsán. 12. září 2015 proběhla videokonference za účasti Angely Merkelové, přednosty kancléřství Petera Altmaiera, ministra vnitra Thomase de Maiziera, předsedy CSU Horsta Seehofera, tehdejšího ministra zahraničních věcí Franka-Waltera Steinmeiera a předsedy SPD a vicekancléře Sigmara Gabriela. Na této konferenci se tito politici dohodli, že od 18 hodin následujícího dne se zavádí hraniční kontroly a že migranti by měli být na hranicích odmítnuti.

Na základě výsledků tohoto jednání byl napsán rozkaz k nasazení federální policie s instrukcemi, podle kterých měl být odmítnut každý žadatel bez řádných osobních dokladů. Následující ráno byli proto na německé hranice převeleni policejní úředníci z celého Německa. Pro jejich rychlé nasazení byly použity vedle autobusů i vrtulníky.

Rozsah operace však vyvolal obavy úředníků, jak bude přijata. Ministr vnitra Thomas de Maizier tedy zavolal kancléřce Merkelové. Ta však nepřijala žádné rozhodnutí, ale požadovala po ministrovi vnitra slib, že uzavření hranic nebude zvráceno soudem a že se neobjeví žádné problematické obrázky z nasazení Bundeswehru proti uprchlíkům.

Bez požadovaných záruk nebyli ani kancléřka Merkelová ani ministr vnitra Thomas de Maizier ani koaliční partneři ochotni souhlasit s uzavřením hranic, na kterém se dohodli o den dříve.

Byl proto přepsán příkaz spolkové policii tak, že žadatelům o azyl bez dokumentů musí být vstup povolen. Namísto kontroly byl přijat každý, ať už pocházel z bezpečné třetí země nebo z bezpečné země původu.

K přijetí přibližně milionu migrantů bez jakékoliv kontroly tedy došlo nikoliv na základě politické vůle a z humanitárních důvodů, ale proto, že se v rozhodujícím čase nenašel vrcholný německý politik, který by převzal odpovědnost za jejich kontrolu a odmítnutí.

Pokud by k tomuto opatření došlo, je velmi pravděpodobné, že by to mělo důsledky i pro Českou republiku a na celkový tlak na hranicích jednotlivých členských států Evropské unie. Nelze však nevidět, že na počátku těchto problémů bylo trestuhodné zanedbání ochrany vnějších hranic schengenského prostoru v době, kdy byly fakticky zrušeny hranice mezi členskými státy Evropské unie.