Uprchlíci – útěk před válkou, nebo úprk za bezpracným blahobytem?

Když jsem 5. srpna v textu Uprchlíci napsal, že Evropa se musí změnit a především musí zásadně změnit svůj systém sociálních dávek, netušil jsem, že v Dánsku již tutéž myšlenku chtějí uvést do praxe.

Ale ukázalo se, že podobná myšlenka musí napadnout snad každého, kdo o věci přemýšlí. Už 11. srpna vyšel na Novinkách text, podle kterého chce dánská ministryně Inger Stojberg pomocí inzerátů v novinách přesvědčit cizince, že se jim cesta do Dánska nevyplatí. Premiér Lars Lokke Rasmussen zároveň předložil do parlamentu návrh na snížení pomoci utečencům na polovinu.

Samozřejmě se okamžitě objevili kritici, kteří namítají, že běžencům přece nejde o sociální dávky, nýbrž o záchranu holého života.

Pokud je to ovšem tak, pak přece může být těm běžencům jedno, jak velké dávky je v Dánsku a potažmo v kterékoliv jiné evropské zemi čekají. Oni přece prchají před válkou a měli by tedy být jednak šťastni, že v Evropě našli klid a mír a navíc by si měli (nejen oni) uvědomit, že s polovičními dávkami je možno před válkou zachránit o to více jejich přátel. Nebo snad mezi sebou solidaritu nepociťují a jejich zastáncům to připadá normální?

Psal jsem, že Evropa má lidem ohroženým válkou poskytnout pomoc a nesoudím ani ekonomickou migraci. Zároveň však trvám na tom, že je třeba udělat vše pro to, aby do Evropy přicházeli lidé s vědomím, že tu najdou mír, demokracii a jistou civilizační úroveň, ale že tu nepadají pečení holubi do úst a že za své štěstí a životní úroveň je zodpovědný každý sám.

Zároveň musí všichni ti, kteří uvedené hodnoty nechtějí respektovat nebo se dokonce aktivně podílet na jejich zpochybňování a likvidaci, dostat jasně najevo, že tady není jejich místo.

Zdá se, že dánská vláda už problém pochopila a jeho řešení přinejmenším hledá. Kdo ji bude následovat?