Ve svém minulém textu „Přizpůsobiví spoluobčané“ jsem psal o dvou nestejně velkých skupinách občanů, ale zapomněl jsem zmínit ještě jednu existující skupinu. Na omluvu této trestuhodné nepozornosti uvádím, že uvedená skupina dosud, pokud je mi známo, jako z hlediska přizpůsobivosti samostatný druh nebyla popsána, není příliš početná a její členové zhusta pobývají podstatnou část roku v cizině, avšak chtě nechtě musím připustit, že tato skupina má na život a dění v naší zemi dosti významný vliv. Zpravidla jej sice uplatňuje pomocí takzvaných lobbistů, někteří členové této skupiny se však sami za lobbisty (popřípadě politické podnikatele) označují.
Lobbista je v českých poměrech člověk, který za úplatu nebo vlastním jménem uplácí ty, kteří mění stávající podmínky nebo vytvářejí podmínky nové do takové podoby, aby sice vypadaly neutrálně, avšak byly přizpůsobeny zájmům těch, kteří se všeobecně platným podmínkám nechtějí nebo nemohou přizpůsobit. Jedná se tedy z hlediska evoluce o nový jev, kdy se organismus nepřizpůsobuje podmínkám, ale přizpůsobuje podmínky sobě.
Prostředky na tuto náročnou činnost jsou získávány zpravidla za pomoci již dříve vhodně přizpůsobených podmínek, takže se vlastně jedná o uzavřený kruh, který dokáže velmi intenzivně a efektivně nasávat prostředky ze státního i veřejných rozpočtů, aby určitou část takto získaných prostředků vrátil do soukromých rozpočtů těch, kteří mají nebo alespoň předstírají na vytváření podmínek vliv, nebo na účty jejich sdružení většinou nazývaných strany. Jedná se o uzavřený okruh hochů (ve výjimečných případech i děvčat), co spolu mluví a nazývají se při tom různými poetickými jmény, jak se můžeme přesvědčit z občas uniklých, a tedy veřejnosti známých odposlechů.
Vzhledem k silnému ateismu v české kotlině většina obyvatel souhlasí s evoluční teorií, a tudíž chová jistou naději, že takto extrémně nepřizpůsobiví občané nemohou obstát v konkurenčním boji a dříve nebo později jejich vliv zeslábne a oni zmizí ze scény. Tato naděje je navíc v předvolebních obdobích přiživována nově vzniklými uskupeními, která jsem pracovně nazval dinosaurobijci. Poměrně záhy po volbách se však s železnou pravidelností ukazuje, že veškeré naděje byly liché.
Já sám přes veškerou zkušenost zůstávám optimistou a stále doufám, že za ten nepříliš povedený název, který jsem snad z nedostatku fantazie použil, nebudu muset hledat náhradu, protože skončí důvody, pro které tato nová uskupení vznikají. Trošku mě však trápí obava, jestli ti skutečně nepřizpůsobiví nejsou ve skutečnosti neskutečně přizpůsobiví…
