Procházka po mořském dně

Kvůli tomu, že Shakespeare v Zimní pohádce umístil Čechy na mořský břeh, se mu jeho vrstevník Ben Jonson posmíval. Pro básníka Jiřího Žáčka je to dárek od Shakespeara, který potěší a je pro pěší.

Jak se můžeme snadno přesvědčit, pravdu má ten druhý; stačí navštívit Dalejské nebo Prokopské údolí a můžeme se projít se po mořském dně. Moře je to sice pravěké, ale naše a opravdu pro pěší. Do obou údolí je to z centra Prahy coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky, pro fyzicky méně zdatné tu dokonce na zastávce Holyně staví vlak jedoucí z nádraží Praha - Smíchov nebo z Řeporyjí. Celá oblast byla vyhlášena jako přírodní park Prokopské a Dalejské údolí.

 Dalejské údolí vás přátelsky vítá květy.

Moře vystřídali lidé, ale i oni po čase odešli.

Když odešli lidé, stavby odcházejí také.

Ale život nekončí - mění se jen formy.

Všudypřítomné graffiti.

Mezi holými větvemi stromů prosvítá mořské dno, v dolní části je vidět železniční trať.

Jaké síly způsobily, že se vrstvy naklonily?

Kolik toho už slyšela?

Stromy umírají vestoje.

Budko, boudičko, kdo v tobě přebývá?

Holyně. Z jedné stany Prokopské údolí, z té druhé dálniční obchvat.

Prokopské údolí je snadno dostupné i z Barrandova.