Překvapení (2. část)

„To přece není možné,“ zírala nevěřícně na oba doklady a marně hledala nějaký rozdíl. Ale nebylo pochyb. Podle obou dokladů jsou sourozenci. „Co budeme dělat?“ zeptala se. „Kdy se má narodit?“ odpověděl otázkou.

„Za šest měsíců. Snad bys nechtěl…“

„Jak tě to mohlo napadnout,“ přerušil ji: „Musíme něco vymyslet. Chci vědět, kolik máme času.“

„Co na tom je k vymýšlení? Musíme odsud zmizet někam hodně daleko.“

„Mizet přece nemusíme. Nikdo nás tu nezná a vůbec si nejsme podobni. Nikoho ani nenapadne, že bychom mohli být sourozenci. Problém bude, až se narodí a budou chtít naše rodné listy kvůli jeho rodnému listu, a aby ho zapsali do matriky.“

„Tak nahlásíme ztrátu. Nebo že ti ho v děcáku nedali.“

„To by asi neprošlo. Určitě jsme zapsaní někde v matrice. Snadno by to dohledali a byli bychom v loji. Musíme to udělat nějak jinak.“

Nakonec se dohodli, že zkusí najít svou biologickou matku. Třeba jim k tomu taky něco řekne. Nevědí sice, v čem by jim to pomohlo, ale vypadá to, že mají aspoň každý jiného otce. Asi to nestačí, ale tonoucímu někdy stačí i zlomené stéblo.

Ale kde ji hledat? Petr zašel za svým bývalým vychovatelem. Ten sice taky o jeho matce nic nevěděl, ale dal Petrovi naději: „Občas chodím na pivo s někým, kdo má přístup do registrů obyvatel. Zeptám se ho, jestli o ní může něco zjistit a dám ti vědět.

„A kdy bych to mohl vědět?“

„No, snad nehoří. Proč tě to tak najednou zajímá?“

 „Rád bych věděl, kdo doopravdy byl můj táta.“

„Udělám, co budu moct, ale moc si od toho neslibuj. Ona se o tebe nikdy nezajímala, tak abys nebyl zklamanej.“

Vychovatel mu volal už za tři dny: „Moc tě nepotěším, Petře. Už léta po ní není nikde ani stopa. Poslední trvalý pobyt jí skončil před dvaceti lety v Benešově.“

„A máte tu adresu?“

„Mám, ale moc nevěřím, že si ji tam ještě někdo pamatuje a má o ní nějaké čerstvé zprávy.“

„Já to risknu. Zajedu tam. Do Benešova to není zas tak daleko.“

„Jak myslíš,“ odpověděl vychovatel a předal mu adresu: „tak hodně štěstí, Petře.“

„Kdy tam vyrazíme?“ zeptala se Lucie okamžitě, když se vrátil domů a řekl jí o svém úlovku.

„Počkej, nemůžeme tam jet oba,“ krotil její nedočkavost Petr, přestože měl nutkání odjet tam okamžitě.

„Nemůžeme tam přece přijet, držet se za ruce a ptát se na naši mámu. Když na tobě někdo pozná, že jsi v tom, lítáme v tom až po uši. A když nepozná a časem se dozví, třeba si vzpomene. A mámu tam stejně nepotkáš. Zajedu tam sám.“

Na adrese, kterou dostal od svého bývalého vychovatele, našel Petr béžově omítnutý čtyřpatrový dům se čtyřmi vchody. Na lavičce před vchodem, kde měla kdysi bydlet jeho matka, seděla asi pětačtyřicetiletá žena a listovala si v nějakém časopise. U nohou jí pobíhal malý pes, podle vzhledu snad s ještě neurčitějšími rodiči, než má Petr.

Dobrý den, hledám Jitku Novákovou, slyšel jsem, že tady kdysi bydlela,“ zkusil to zpříma. Žena bez velkého zájmu zvedla oči od barevných stránek, podívala se na něj a pak se přímo rozzářila: „Petře, v životě by mě nenapadlo, že tě ještě někdy uvidím. A kde máš Lucii?“

Petr na ni nevěřícně zíral. Věkově snad mámě odpovídá; možná je o něco mladší, než by si ji představoval, ale to přivítání nečekal. Vždyť o něj přece nikdy nestála, tak proč to divadýlko?

Než se však vzmohl na jakoukoliv reakci, žena znovu spustila: „Ale co to plácám, vždyť ty přece Lucii nemůžeš znát. Zmizel jsi odsud ještě dřív, než se narodila.“

 Pronikavě se na Petra dívala, jako by si chtěla přečíst celý jeho životopis, a přitom se znovu dala do řeči: „S Jitkou, teda tvojí mámou, jsme byly spolužačky už od školky. A nikdy jsme před sebou neměly žádné tajemství.

Ale pak se někde seznámila s tvým tátou a začala dělat tajnosti. Byl o dost starší, než my, ale pěknej chlap, no byl ti tak podobnej, že jsem tě hned poznala i po těch letech, tak si to umíš představit. A musel bejt dost bohatej, ale vsadila bych celou výplatu, že byl ženatej, a proto o něm asi Jitka nechtěla mluvit. On sem nejezdil často. Vždycky přijel v drahým fáru, jaké tu nikdo tenkrát neměl, zaparkoval támhle za rohem, asi si myslel že je nenápadnej, ale my jsme stejně všichni věděli, že jde za Jitkou. Zdržel u ní vždycky jenom chvilku, počítám tak čtvrt hodinky, možná dvacet minut, a pak zas na měsíc zmizel.

Ale netrvalo dlouho a Jitka se začala zakulacovat. A když už byl porod skoro na spadnutí, najednou jako by se po něm slehla zem. A Jitka byla celá přešlá, ale pořád mlčela jako hrob. Když ses pak narodil, dva měsíce tě tady vozila v kočárku, ale pak jsi jednoho dne zmizel jako ten tvůj táta a už jsme tě neviděli. Ptala jsem se Jitky, co se stalo, ale ona, že o tom nechce mluvit a už za tím vším udělala tlustou čáru. Neřekla, jestli si tě vzal k sobě táta, nebo jsi v kojeňáku, jako by jí to všechno bylo jedno.

A potom, tak za půl roku, se k ní nastěhoval nějakej kamioňák. Ten tu taky spíš nebyl, než byl, protože furt jezdil s tím svým kamionem a zezačátku to vypadalo, že by jim to mohlo i klapat, i když jsem nevěděla, co na něm Jitka vidí. Ale asi tam něco bylo, protože rok nato se jim narodila Lucka. Jenže půl roku po porodu zmizel kamion i kamioňákem a Jitka byla zase sama. A od té doby to s ní šlo už jenom z kopce. Nic ji nezajímalo, přestala platit nájem, ani k Lucce se nechovala moc hezky. Kolikrát jsem jí vzala k sobě a dala jí aspoň najíst, protože mi jí bylo líto. Ale nakonec si ji stejně vzala sociálka. To už Jitka byla na ulici a pro to dítě to bylo vysvobození.

Občas jsem pak ještě Jitku potkávala u nádraží nebo v parku mezi bezdomovci, ale už to musí být nejmíň patnáct let, co zmizela úplně a nikdo z našich kamarádek už o ní ani neslyšel."

Petr odjížděl z Benešova s dobře natlakovaným papiňákem místo hlavy. Věci se vyvíjejí úplně jinak, než si představoval. Jeho pátrání se točí v kruhu; ověřil si jen to, co už tušili. Ale o nich toho v Benešově vědí mnohem víc, než mu je milé. Začíná se mu to trochu vymykat z rukou.

A to ještě neví, že pár desítek kilometrů odsud se právě jedna žena po dvaceti letech strávených nejdřív mezi bezdomovci a pak v ubytovnách a suterénních podnájmech stěhuje do malé garsonky pořízené na hypotéku.

Spoustu událostí ze své minulosti ze svých vzpomínek vytěsnila, ale některé ji tlačí jako špatně ušité boty. Zítra ráno se zastaví na úřadě a přihlásí se k trvalému pobytu. Pomyšlení, že po všech těch letech bude mít zase slušnou adresu, jí působí přímo slast.

A hned potom začne pátrat po své dceři Lucii.

Autor: Emrich Sonnek | pondělí 9.7.2018 16:48 | karma článku: 16,97 | přečteno: 470x

Další články autora

Emrich Sonnek

Dnes už to snad ani...

Nevím, čím to je, snad setrvačností, ale zjistil jsem, že si v duchu ubírám pár let svého věku. Kdybych se včas nezarazil, na přímou otázku dám o šest let nižší odpověď. Ale někdy dostanu zprávu a ta mě zase srovná...

23.6.2025 v 17:51 | Karma: 0 | Přečteno: 48x | Diskuse | Poezie a próza

Emrich Sonnek

Platonické blues

Je neděle, ale to není v mém případě nijak zvlášť podstatné. Já mám dost času stále. A tak trochu doufám, že si jej aspoň dnes najdete i vy.

22.6.2025 v 9:50 | Karma: 9,77 | Přečteno: 107x | Diskuse | Poezie a próza

Emrich Sonnek

Jednoslabičně

Návštěva Werichovy vily byla sice krátká, ale zato intenzivní a snad i inspirativní. Snad zapůsobil genius loci, možná jenom chuť zkusit si hrát s češtinou jako on, když sepsal jednoslabičnou povídku. Ale zkusil jsem to jinak.

19.6.2025 v 17:24 | Karma: 11,54 | Přečteno: 167x | Diskuse | Poezie a próza

Emrich Sonnek

Možná poslední slovo o letošním setkání blogerů

Mám mezi přáteli řadu lidí, o kterých vím, že se v něčem neshodneme. Ale nikdy by mě nenapadlo, že někoho z nich kvůli tomu vyřadím ze svých přátel nebo ho budu považovat za hlupáka.

17.6.2025 v 18:03 | Karma: 21,48 | Přečteno: 571x | Diskuse | Společnost

Emrich Sonnek

Když je deset vteřin víc než osm hodin

Snad si ještě vzpomenete na film zachycující letectví v dobách, kdy bylo spíše adrenalinovým sportem než běžným způsobem přepravy. V tom filmu se Němci li tím, že na všechno měli příručky, které pečlivě sledovali i při pilotování.

7.6.2025 v 14:52 | Karma: 11,78 | Přečteno: 276x | Diskuse | Společnost

Nejčtenější

Před a po. Satelitní snímky ukazují zkázu po útocích USA na jaderná zařízení

23. června 2025

Nové satelitní snímky ukazují následky amerického vojenského úderu, který v neděli cílil na íránská...

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán

22. června 2025  12:08,  aktualizováno  21:03

USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

Přišel íránský protiúder. Na americké síly v Perském zálivu letěly rakety

23. června 2025  18:57,  aktualizováno  20:22

Írán odpálil rakety na americké vojenské základy v Kataru a Iráku. Označil to za „mocnou“ odpověď...

Přezdívají mu Gorila. Zteč Íránu naplánoval generál, kterému Trump zobe z ruky

23. června 2025

Premium Spojené státy v noci na neděli podnikly precizně naplánovanou zteč íránských jaderných zařízení....

Do Česka dorazily bouřky z Bavorska. Do spadlých stromů narazily vlaky

23. června 2025  8:16,  aktualizováno  19:36

Přes Česko přecházejí bouřky. Meteorologové upozornili na silnou supercelu, která se vytvořila na...

Hněv vůči režimu, ale i výzva k odvetě. Íránci se vypořádávají s útokem USA

23. června 2025  18:46

Obyvatelé Íránu jsou po amerických úderech na íránská jaderná zařízení v obrovské nejistotě, co...

  • Počet článků 292
  • Celková karma 13,83
  • Průměrná čtenost 826x
Přiznávám, že nic z toho, co jsem napsal, píšu nebo se chystám napsat, není pravda, ale jen můj pohled na věc. Jediná jistota, kterou vám mohu poskytnout, je, že četbou mých textů přijdete o větší než malé množství svého času.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.