Na rozdíl od němčiny si čeština příliš nelibuje ve složených slovech, ale jak ukazuje už nadpis tohoto textu, jejich hledání není žádná velká dřina.
Poslední pokus o hromadné zavádění složených slov se odehrál v době národního obrození, ale nosočistoplena ani břinkoklapkostroj se neujaly, možná pro jejich délku. Od těch dob je při slovotvorbě běžnější přejímání cizích slov a jejich případné počeštění.
Ale přesto je v češtině složených slov spousta a mnohá z nich jsou nejen výstižná, ale i libozvučná. Je vidět, že naši předkové byli hraví a s rodným jazykem se dokázali doslova mazlit.
Technické obory racionálně a stručně popisují jevy. Narazíme na poloosu, kalolis, kladkostroj, čtyřtakt, vodoznak, vodotisk a vodoměr, který není samečkem vodoměrky, stavoznak, plynojem, novostavbu, mrakodrap, kovodělníka, zeměměřiče, kladkostroj, plynojem a mnoho dalších.
Ale ani příroda není skoupá na složená slova. Začíná to už samotným slovem živočich. Ti se ovšem dále dělí na prvoústé a druhoústé a jemnější členění pokračuje do názvů nižších celků, jako jsou šestičetní, čtyřhranky, rybomorky, nitkožábří, desetiramenatci, jednopředsíňoví, stopkoocí, rýhonožky, velkoústí, lalokostřeví, vršenkotvární, sliznatkotvaří, paprskoploutví, holobřiší, stříbrnicotvární, žabohlaví, hrdloploutví, maloústí, nahohřbetí, ostnojazyční, hrdložábří, malotlamci, chimérotvární, ptakořitní, lichokopytníci, hmyzožravci, vrubozobí, dlouhokřídlí, srostloprstí, veslonozí, trubkonosí a další.
Hnidopichy, kteří dočetli až sem, upozorňuji, že to není úplný výčet živočišných kmenů, tříd a řádů; vybírám pouze názvy tvořené složenými slovy a výčet zakončím výběrem jednotlivých zástupců živočišné říše: konipas, perlorodka, krásnoočko, moudivláček, vakovlk, octomilka, lenochod, ptakopysk, zubokřídlec, stonožka, listonoh, nosorožec.
Ale ani jména rostlin se složeným slovům nevyhýbají: petrklíč, sedmikráska, kostival, koniklec, kosodřevina, mateřídouška, zeměžluč, krásnoplodka, hlavotis a našly by se i další.
I matematika, nepříliš oblíbená snad pro rozpor mezi názvem připomínajícím matení nebo zmatek a svou povahou exaktní vědy, obsahuje velký počet složených slov: polopřímka, jednorozměrný, dvojčlen, trojúhelník, čtyřstěn, kuželosečka, rovnoběžka, kosočtverec, polorovina, lichoběžník, trojčlenka, to jsou slova, která důvěrně zná (a někdy upřímně nesnáší) každý absolvent základní koly.
To jiný školáky neoblíbený předmět - chemie, používá složená slova hlavně tehdy, pokud chce naznačit složitost popisované skutečnosti. Jednoduché prvky, ač v latině nebo němčině označené složenými slovy - například oxygenium, nitrogenium a hydrogenium, v němčině známé jako Sauerstoff, Stickstoff a, Wasserstoff nahradil kyslík, dusík a vodík; kostík se však neujal - zůstalo u fosforu. Složená slova jsou používána u složitějších solí, ale hlavně v organické chemii, tam to ovšem stojí za to. Polymethylmethakrylát nebo dichlordifenyltrichlormethylmethan jsou docela slušnými jazykolamy. A přitom se jedná o plexisklo a DDT.
Ale to všechno jsou názvy, na jejichž konečné podobě se zhusta podíleli i vědci. Mnohem pestřejší výběr najdeme u slov, na jejichž vznik měla největší vliv lidová tvořivost. Hnidopich už byl zmíněn, ale co takový kolohnát, tlučhuba, utřinos, podržtaška, držgrešle, darmošlap a darmožrout, přetrhdílo, nohsled, kazisvět, tichošlápek, vrtichvost, jedubaba, hromotluk, hromdopolice, třasořitka, patolízal, rozumbrada, zloduch, zloděj, dobroděj?
Je z nich na první poslech patrné, že naši předkové si při hodnocení svých bližních na politickou korektnost nepotrpěli; naopak převládaly ironie, sarkasmus a vtip. A to jsou ještě v zásobě hajzlbába, tlustoprd, vledoprdelka, přizdisráč nebo sralbotka. U nich se zdá, že vulgární část slova je natolik zjemněná slušnější částí, že je vesměs bez uzardění dokáže vyslovit i puritán, podobně jako slova kadibudka, hovnivál nebo hovnocuc.
Vedle těchto ukázek je slovo lepšočlověk úkrokem směrem k výrazům z technických oborů - ač byl míněn ironicky, je prostým popisem skutečnosti bez vtipu a nadsázky. Uspokojí, ale nenadchne. Ale už od dob, kdy se americký president John Fitzgerald Kennedy při vyjádření americké podpory tehdejšímu Západnímu Německu prohlásil koblížkem (Ich bin ein Berliner), lidé často projevují solidaritu slovním přihlášením se k obětem různých útoků. A proto se k lepšolidem někdo hrdě hlásí a lepšočlověk ožívá.
