Je běhání škodlivé?

Pro člověka, který to nikdy nezkusil, může být běh, pokud jeho výsledkem není doběhnutí autobusu, pouhým plýtváním časem a energií, čehož obojího by jistě šlo využít i k mnohem vznešenějším cílům.

Ve svém nedávném textu Tři pohledy jsem se svěřil s názorem, že běhání je asi nejdemokratičtější sport, který znám. V rozsahem zanedbatelné diskusi mi jeden z blogerů napsal doslova, že na běhání, které je velmi nezdravé, nic demokratického není.

Na jeho poznámku jsem téměř nereagoval, protože odpověď není úplně jednoduchá a jednoznačná a pro člověka, který to nikdy nezkusil, může být běh, pokud jeho výsledkem není doběhnutí autobusu nebo nějaký jiný na první pohled užitečný důvod, poněkud výstředním plýtváním časem a energií, čehož obojího by jistě šlo využít i k mnohem vznešenějším cílům.

Lidi tohoto druhu nikdy nepřesvědčuji; jistě mají své koníčky, které je baví natolik, že jim svůj čas a energii věnují raději než běhání, a jsem toho názoru, že jen člověk, který se něčemu věnuje s chutí a z vlastního přesvědčení, může být spokojený a nemá tedy důvod šťourat se v tom, jakým způsobem trávím svůj čas já.

K tématu se ale přece jen vracím, protože problém je obecnější.
Stručně řečeno, pokud člověk má o běhání takové znalosti jako onen diskusechtivý bloger a zároveň není ochoten nebo schopen se učit od jiných, je běhání skutečně nezdravý sport, kterým si člověk velmi snadno může ublížit. A vůbec to nesouvisí s tím, jak je starý, na jakém povrchu běhá nebo jaké má vybavení.

Ale to platí nejen o běhání, ale zrovna tak o jakékoliv jiné činnosti nebo věci.
Například léky, zbraně, diety, ale koneckonců i celý životní styl, to všechno může být velmi prospěšné v rukou nebo z rukou skutečného odborníka, ale nepochybně je schopno napáchat velké škody, pokud se věci ujme diletant, který je navíc přesvědčen o své neomylnosti a o jednoznačné užitečnosti toho, co provozuje, a nenechá si poradit.
Běh tedy může být stejně užitečný i stejně škodlivý jako kterákoliv jiná lidská činnost. Nezáleží tu totiž na dané činnosti, ale na tom, kdo a s jakým úmyslem ji provozuje.

A v čem je demokratičnost běhu? Mimo jiné i v tom, že na rozdíl od zbraní nebo léků tady diletant může ublížit jen sám sobě.

http://sonnek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=537813