Jaro v Americe

Předpověď sice neslibovala na neděli zrovna hezké počasí, ale nakonec se vyčasilo natolik, že stálo za to vyrazit z Prahy aspoň na odpoledne.

Trošku jsem se zdržel a nepamětliv cesty zbloudil jsem. A vtom na mě bleskly věže Karlštejna.

Při pohledu z Karlštejna je země ještě nesličná a pustá …

… ale pokud člověk skloní svůj zrak pokorně k zemi …

… snadno dohledá, že všude kolem se přes zbytky podzimu začíná neúprosně proklubávat jaro …

… a obklopen květy téměř nepostřehne, že suchou nohou došel až do Ameriky; zatím té Malé.

Za mého mládí bývala v jedněch novinách, které později zmenšily název i formát, rubrika „Ze světa násilí a bezpráví“. O tomhle tam ale nikdy nenapsali.

Už jen maličko a přijdeme k Velké Americe.

A to je ona.

Pohled na Mořinu - východisko i cíl asi osmikilometrové jarní procházky:

Vlevo u cesty je vidět bílá skvrnka.

 Rychle se z ní vyklubala kvetoucí trnka:

Nebe večer v Praze hýří barvami stejně jako ve dne zem pod námi.