Deset dekagramů mravenců rozetřeme ve třecí misce a přeženeme vodní párou. Tak začíná návod na přípravu kyseliny mravenčí ve středoškolské učebnici organické chemie.
Jeden z mála, který si dodnes pamatuji, přestože jsme tak tuto kyselinu nikdy nepřipravovali. Lidská paměť je už taková. Snáze v ní ulpívají a vybavuje si bizarní věci, zatímco ty šedivé zapadnou. Předpokládám však, že nikoho, kdo je schopen racionálního myšlení, ani nenapadne, že by se snad tímto způsobem mohla kyselina mravenčí vyrábět. Rozdíl mezi přípravou a výrobou chemické látky je zřejmý. A přesto si jeden muž přípravu s výrobou dokázal splést.
Je jistě v pořádku, že onen muž požádal zpravodajské služby své země, aby jej informovaly, jak to s tím novičokem je, i když mohl předpokládat, že chemické vojsko, které má pověst jednoho z nejlepších na světě, se s velkou pravděpodobností o látkách této kategorie nedovědělo až z denního tisku. Pokud by tomu tak bylo, asi by něco bylo špatně.
Co v pořádku není, je způsob, jak s obdrženou informací naložil. Trošku to totiž celé popletl. Ve svém pravidelném poselství městu a světu zaměnil přípravu za výrobu. Zdánlivá drobnost; v někom to dokonce vyvolalo dojem, že odvážně říká pravdu, i když je nepříjemná. Ale rozdíl mezi pravdou a tím, co řekl, je podobný jako mezi tvrdostí a natvrdlostí.
Nevím, jestli důvodem bylo diletantství, nebo úmyslná snaha škodit. To první by bylo smutné, to druhé...
