Globální změna - věčné a vděčné téma

O globální změně dnes diskutuje kdekdo, ale zdá se, že diskuse k ničemu pozitivnímu nevede. A jak by také mohla, když se oponenti předhánějí ve vzájemném zkreslování výroků druhé strany, případně se ohánějí údajnými výroky autorit, které ovšem velmi často vytrhnou z kontextu nebo provedou zdánlivě kosmetickou změnu, aniž by si uvědomili, že ďábel se skrývá v detailu.

Ukázkou tohoto přístupu je blog Kateřiny Kešnerové nazvaný „Laureát Nobelovy ceny: žádná klimatická krize neexistuje.“ Autorka v něm na rozdíl od nadpisu ve vlastním textu cituje laureáta takto: „Podle mě žádná klimatická změna neexistuje,“ prohlásil Clauser a dodal, že tuto pseudovědu propagují pomýlení marketéři, politici, vládní agentury a zaplacení ekologové. Zdroj:https://kesnerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804278

Tvrdit takový nesmysl ovšem může jen ten, kdo nezná dějiny naší planety ani na úrovni absolventa základní školy. Že by takový nesmysl pronesl renomovaný vědec, mi připadalo nemyslitelné, a tak jsem zkusil pátrat. A nalezl jsem snadno.

„Podle mého názoru žádná skutečná klimatická krize neexistuje,“ doplnil Clauser s tím, že tuto „pseudovědu“ propagují podobně pomýlení obchodní a marketingoví agenti, politici, vládní agentury a ekologové. „Zato ale existuje velmi reálný problém se zajištěním slušné životní úrovně největší světové populace a s tím související energetická krize,“ podotýká držitel Nobelovy ceny. Tak zní podstatný odstavec článku Nositel Nobelovy ceny: „Příběh o klimatické krizi je podvod globální elity“ publikovaném na serveru Echo24.cz

Na první pohled detail, ale změna a krize jsou dvě zcela odlišné věci. A tímto drobným posunem, spíše ovšem podvodem, se pro někoho stává nositel Nobelovy ceny hlupákem, pro jiného další autoritou, která popírá existenci globální změny klimatu.

Podobnou situaci jsem zaznamenal počátkem letošního roku. Televize Prima CNN se zeptala kandidátů na prezidenta republiky, zda se domnívají, že globální změna je převážně způsobená lidskou činností. Odpovědi jednotlivých kandidátů neznám a dokonce to ani nepovažuji za podstatné. Jisté je jen to, že nějaký vliv na tuto změnu lidská činnost nepochybně má (stačí si uvědomit například doslova katastrofické důsledky zavlažování stepí vodou z řek Amudarja a Syrdarja na vysychání Aralského jezera), ale určit přesně, jak velký ten podíl je, si zatím nikdo netroufl.

Otázky se ovšem chopili v Britských listech, kde proběhla diskuse mezi Bobem Kartousem a Albínem Syberou moderovaná redaktorem Čulíkem, v níž si všichni tři notovali, jak jsme tady v Česku sto let za opicemi, když se televize ptá na vliv člověka na globální změnu, což je věc ve vyspělých zemích dávno vyřízená. 

Přestože na začátku diskuse byla ta otázka citována přesně, v následující diskusi si pánové vzájemně notovali v tom, že u nás ještě vůbec diskutujeme o tom, jestli člověk má na globální změnu vliv.

A zase je tu ten detail - vynechání slova převážně. Ale to slovo je zcela zásadní!

Podívejme se na tři možné  scénáře. V jednom předpokládejme vliv lidské činnosti ve výši 90 %, ve druhém 50 % a ve třetím 10 %.

V prvním případě je zcela zjevné, že je třeba udělat všechno pro to, abychom zásadně změnili své chování, ale pokud se nám to podaří, Země bude dál mít klima příznivé k životu.

Druhý případ už předpokládá kombinaci opatření vedoucích ke zmírnění změn, ale současně i hledání možností, jak se nevyhnutelné změně přizpůsobit.

A třetí scénář jednoznačně vede k hledání cest, jak se změnám přizpůsobit, protože vliv naší činnosti je velmi malý.

Ke kterému z těch scénářů má nejblíž realita, v níž žijeme, nevím. Je jenom jasné, že podíl lidské činnosti se nepochybně zvětšuje s tím, jak roste počet obyvatel naší planety i životní úroveň.

Jak rychle, to je otázka. Je zřejmé, že dnešních zdrojů emisí je výrazně více než v minulosti, ale podstatně přísnější emisní limity do jisté míry kompenzují jejich početní nárůst. Některé vlivy navíc působí proti sobě. Systém je natolik složitý, že určit, jak velký vliv na jeho vývoj má člověk, je složité.

Ale i právě proto bychom neměli zneužívat zkreslených výroků k podpoře sporných domněnek.