Mnoho Evropanů dnes vyjadřuje obavy o udržení evropských hodnot, ale Evropa zároveň prochází obdobím jejich relativizace. Do Evropské ústavy se nedostala ani zmínka o křesťanských základech, na kterých evropská civilizace stojí.
Co tedy jsou ty evropské hodnoty, o jejichž osud se bojíme? Je to snad pochod Prague Pride, akce Pussy Riot nebo sňatky osob stejného pohlaví? Jsou to koncerty popových hvězd, které už dokonce i hudební kritici často hodnotí podle kostýmů zpěvaček a jiné pastvy pro oči a nikoliv podle hudebních kvalit? A stojí vůbec za to tyhle hodnoty bránit?
Skutečnou evropskou hodnotou samozřejmě není nic z toho. Tou zásadní hodnotou, kterou však chránit musíme, je právo každého žít podle svých představ a zastávat své vlastní názory, pokud něco z toho neohrožuje svobodu a práva ostatních, aniž by byl vystavován šikaně úřadů. To je princip fungování demokracie, ke kterému se Evropa hlásí. Ale tomu opravdu tak?
Imigrační krize přiměla Evropskou unii konečně k rozhodné akci. Ale ta akce nesměřuje k řešení této krize, ale naopak k posílení zcela pochybné politické korektnosti namířené proti lidem, kteří vyjadřují své obavy z dalšího vývoje, tedy proti vlastním občanům.
Česká eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová, se sešla se zástupci Microsoftu, Googlu, Facebooku, a Twitteru, aby s nimi dojednala možnosti, jak na internetu potlačovat svobodný projev určitých názorů. Tyto společnosti by měly společně připravit postup, jak v rámci svých služeb vyhledávat a odstraňovat ty názory, které Evropská unie označí za nevhodné, to je ty, které považuje za „nenávistné“. Evropská unie tím přiznává, že to, z čeho má největší obavy, nejsou muslimští imigranti zaplavující Evropu, ale občané, kterým se tato invaze nelíbí, a mají obavy z budoucího vývoje. Mylně předpokládá, že problém zmizí, pokud „zmizí“ ti, kteří na něj upozorňují. To je ukázka politické korektnosti v krystalicky čisté podobě.
Už delší dobu je patrná snaha evropského establishmentu a oficiálních sdělovacích prostředků o jednostranné informování o imigraci a potlačování všech „nevhodných“ zpráv nejen o imigrantech, ale i o problémech, které vyvolává „multikulturní“ soužití různých etnik. O tyto jednostranné informace (a nedostatek informací o skutečném stavu věcí) se pak opírají ti, kteří je používají pro podporu svého pohledu na situaci. Až dosud byly protiváhou tohoto jednostranného toku sociální sítě, na kterých se šíří informace rychle a nezávisle na vůli vlád.
Představitelé Evropské unie tak dokazují, že demokracie a svoboda projevu je přípustná jen tehdy, pokud občan „demokraticky“ projevuje souhlas a že jejich základní představou je, že obyvatelstvo je třeba převychovávat všemi prostředky, nikoliv v demokratické diskusi přesvědčit o správnosti svých kroků.
V jednom z dřívějších blogů jsem došel k závěru, že omezování myšlení, kterým se projevuje islám, vede nutně k všeobecnému zaostávání, a to bez ohledu na oblast, která je omezována. Zdá se, že Evropská unie chce tuto cestu nastoupit bez ohledu na následky, a to ještě dříve, než tu islám získá pozice, ze kterých demokracii zničí úplně. Že by si v Bruselu začali vykasávat kalhoty v předtuše blížícího se brodu?
