„Že já idiot si to nevyfotil!“

byla věta, kterou jsem v pátek večer slyšela asi stokrát. Právem. Vyjeli jsme si na výlet a stali se účastníky dost kuriózní nehody. Hlavní aktérky: Čtyři holky pod dvacet a Ford Ka.

Ano. Kuty kuty.

Našli jsme parádní místo na focení: povrchový důl. Obrovská díra do země plná strojů jak sestavených z Merkuru - paráda! Slovo dalo slovo, domluvili jsme termín, nacpali do kamarádova auta stativy, objektivy a foťáky a v sestavě 2 kámoši, můj bratr a já vyrazili. Když jsme přijížděli k vyhlídce na důl, nejdřív jsme uslyšeli a pak i uviděli čtyři holčiny, které seděly na zábradlí vyhlídky jako vrány na plotě a hihňaly se jak praštěný. Taková holčičí jízda, opodál stál Ford Ka a linul se z něj pop rock.

Hbitě jsme všechno vypakovali, smontovali, naštelovali  a začali fotit. Po chvilce holky zvedly kotvy a nasoukaly se do Fordíka. Už při nastupování řidička vyjádřila obavy, zda se tam otočí. Vzhledem k tomu, že pak přiznala, že má řidičák ani ne 14 dní, jsem její obavy chápala. I já jsem začátečník. Zprava a zepředu třicetimetrový sráz do dolu, vlevo zaparkovaný kamarádům černý Jaguár. Taky bych zvolila variantu Plnou parou zpět. Káčko se rozhrkalo, my holkám zamávali, otočili se a uslyšeli zběsilé „hhhnnNNNNNNN!!!“ a „ššššššššššššš……“. Holkám se na prázdné rovné silničce podařilo nemožné - zacouvaly do pangejtu. Zašustily mezi plané jabloně do metr dvacet vysokého travnatého Boubína jak do peřiny, hned vedle ohrady s netečně se tvářícími kozami. Pohled pro bohy! Káčko si hovělo v porostu a holky měly záchvat.

A tady nastal ten opakovaně vyčítaný okamžik: Měli jsme vzít jeden z těch foťáků a dokumentovat, ne-li točit! To by byl fotoromán do Bravíčka! Můj bratr je z nás nejakčnější a nejlepší řidič, takže okamžitě začal velet (Brácha, minul ses povoláním, měls bejt velitel hasičů nebo tak něco!). Vykomandoval nešťastnice z auta do džungle, sám se začal prodírat v opačném směru a se slovy „to bude v pohodě“ začal soukat svých 197 cm do pidiforda. Situaci mu trochu komplikoval stromek, co rostl tak blbě zrovna vedle dveří u řidiče, ale po malé pantomimě na téma Vrba mlátička se brácha poskládal za volant. Provedl pár manévrů, při nichž se kapku zakouřilo od pneumatik a Káčko řvalo jak Tatra, pak na nás houkl „všichni tlačit - ráz, dvá, tří, TEĎ!“ a na druhý pokus s námi v zádech zázračně přeskočil přes strouhu na silnici. Superman v akci!

Auto nemělo ani škrábanec, a když ho slečny naleštily svými svršky značky Miss Kitty, kteréžto činnosti se za zvuku pop rocku věnovaly příštích 10 minut, mohly s úlevou usoudit, že „naši nic nepoznaj“. Bráška sice mumlal něco o podvozku, ale to pro ně bylo v tu chvíli asi vedlejší. Okometricky je to oukej!

Celý večer jsme se k nehodě vraceli. Nadávali jsme si, že jsme to nefotili, ale taky jsme  děkovali bohu, že se holky trefily do pangejtu a ne do dolu - při jejich pešku by to nebylo tak nepravděpodobný. Byl to vlastně takový den promarněných šancí s dobrým koncem - nevyfotili jsme celou událost a bráchovy akční kousky, ani to, jak ho za to holky obkolopily a obdivně na něj zíraly a on zářil jako Temelín, a dokonce si nevzal ani jedno telefonní číslo na zachráněnou slečnu v nesnázích. Ale co, hlavně, že jsme všichni celí! ;))