Máte rádi jazylokamy? Teda, jakyzo... jazy.. koma.. jazymoka... koza... jezinko... kamizola... krucinál! No víte, co myslím!
To nic. Není nemocnej, jen se pokoušel říct třikrát "Medvěd jed med" a E mu zatím moc nejde...
Kdysi dávno jsem si je dávala ve velkým. Celou základku jsem hrála loutkový divadlo a když se asi ve třetí třídě projevila má žirafí identita a já přerostla přes paravan, přestala jsem loutky vodit a začala je mluvit. Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli kutálí. Do zblbnutí.
Ovládala jsem spoustu jazykolamů jako pravej profík, dokud jsem nedorostla do zákonem povoleného věku ke konzumaci alkoholu. Pak se z lokopedické pomůcky stal vtip večera. Nenaolejuje-li mě Julie, naolejuji se sám. A důkladně.
Další zcela nový rozměr dal jazykolamům můj americký manžel Jimík. Měl upřímnou snahu naučit se česky a svištěl jazykolamy, jako když bičem mrská. Či tisíce čista čičet či číbrných číkaček číkalo čez či tisíce čista čičet či číbených čech. Čech!
Aby neměl tak blbej pocit a já abych se vrátila do dob dětství, byla jsem vždycky ochotná zúčastnit se taky a dělat ze sebe tydýta opakováním cizích jazykolamů. Stoprocentně jsem se naučila jen jeden německej:
Rotkraut bleibt Rotkraut und Brautkleid bleibt Brautkleid. Čti: Rótkraut blajbl rótkraut und brautklajd blajbt brautklajd. Čevený zelí zůstane červeným zelím a nevěstiny šaty zůstanou nevěstinými šaty. Tolik ke smysluplnému obsahu německých jazylo... no víte čeho.
Nejšílenější jazykolam, kterej jsem se kdy naučila, byl dánskej. Bohužel to bylo silně pod vlivem alkoholu a po vystřízlivění to vyprchalo, takže ho nejen neumím interpretovat, ale ani si ho nepamatuju. Höchtrle fichtrle brmbala hachrala dum. (Nebo něco takovýho. Není radno pít s Dány, ne nadarmo se říká...)
Při dnešním častém „Brýen“ a „semsechělzptat“ bych řekla, že jazykolamy nejsou až tak mimo mísu. V práci obhospodařuju telefon a občas mám i s Čechem pocit, že mluví cizí hatmatilkou. Specialisty jsou průzkumníci trhu:
„Dbrý den, dvlte abych spředstavl, jsem z agentry Hchkrdtň a chc znát váš nzor na...“ Tak tudy ne, přátelé.
Jakožto potomek pravého Valacha zastávám názor, že den by měl začít panákem slivovice. Vzhledem k dikci telemarkeťáků jim doporučuju:
Každý ráno aspoň třikrát „Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo?“ a k tomu panáčka. A uvidíte, jak vám najednou všichni porozumí! Ačkoliv zda to bude jazykolamem, nebo tou slivovicí, to vám říct nedokážu, i kdyby Náš pan kaplan v kapli klapal. Teda plakal ;)
