Plyšové budíky

Jsou přesné jako švýcarské hodinky a sehrané jak akvabely. A budí zásadně v naprosto nevhodný čas a naprosto nevhodnými metodami.

Pachatelky na místě činu: Plyšový Budík 1 (blíže objektivu) a Plyšový Budík 2 (dále objektivu)

Svůj první plyšový budík jsem si pořídila před třinácti lety. Fenka Anna, přezdívaná prasátečko, dále jen PB1. Druhý plyšový budík se k nám přidal před šesti lety - kočka Tereza, též známá jako medvídeček, dále jen PB2.

Za nejvhodnější dobu pro buzení považují PB1 i PB2 čas mezi 4:00-5:00 ráno. PB1 se začne vrtět pod peřinou a funět, což je signál pro PB2: "Útok zevnitř zahájen, Dvojko, přidej se zvenku." PB2 neváhá ani minutu a začne špacírovat po peřině.

Na ukecávání "Medvídečku, ještě je málo hodin..." či "Prasátečko, spinkej ještě, ano?" PB1 ani PB2 nereflektují. Společnými silami spějí ke společnému cíli: Vykopat mě z postele a donutit mě nasypat jim do misek. Pokud příliš odolávám, řeší to PB1 tak, že opustí prostor pod peřinou, stoupne si nade mě a z pěti centimetrů mi srdceryvně vzdychá do obličeje. PB2 zatím odkráčí do kuchyně a hraje na prázdné plechové misky jako na bonga.

Poté, co mě PB1 důrazně šťouchne ledovým čumákem do obličeje a z kuchyně zazní činel misky z linky na zem spadlé, s nějakým politicky nekorektním výrazem vstávám z postele a jdu plnit chovatelské povinnosti. PB1 i PB2 se rázem mění v ty největší mazlíky, kteří se kolem mě roztomile popelí a pohledem říkají: "Jé, dobré ránko, ty už nespíš? To je SUPER!" 

Celá krmná procedura zabere maximálně dvě minuty, po kterých se okamžitě vracím zpět pod peřinu. Bohužel ani pak není příliš šancí vplout zpět do říše snů. Plyšové budíky jsou totiž tak vděčné a spokojené, že to musí dát najevo. PB1 zaleze pod peřinu a tam spokojeně bručí: "Hmmmm.... HMMMmmmm.... Hm hm hmmmMMMM!" PB2 zaujme pozici na polštáři a začne spokojeně vrnět. Bohužel polštář z paměťové pěny v takové situaci působí jako reproduktor. 

Zatímco PB1 musím utišit, PB2 má už po chvilce dojem, že vděku už bylo dost a jde si dát rozcvičku. Jako gymnastka se vyšvihne na okenní parapet, chvíli vybírá z jukeboxu ve své malé chlupaté hlavě a pak začne hrát nějakou říznou melodii na žaluzie. To donutí PB1 vyhrabat se zpod peřiny a jít se podívat, co se děje. Ano, každé ráno znovu a znovu. Přitom si uvědomí, že má vlastně žízeň, a odchází do koupelny mlátit další prázdnou miskou o dlaždice. Vystartuju jako raketa, doplním vodu, zalezu zpátky a čekám, až mi za to PB1 přijde dát mokrou fousatou pusu. To se taky nikdy nemění.

Poté, co má PB1 konečně klid, začne PB2 s péčí o květiny. Vnoří se do obřího fíkusu a prořezává. Jakmile na mě začne padat listí, vztekle se vymrštím a zařvu: "Terezo, krucinál, nech mě spát!"

PB2 to konečně dochází, hodí po mně omluvný pohled a odchází na svou židli u mého počítače. Pomalu zas usínám, peřinka je tak teplá a měkká... PÍP! PÍP! PÍP! PÍP! PÍP!  6:00!!

(Mimochodem, tohle znáte?:)