Mám kámoše Luboše.

Luboš míchá vajíčka. Přesněji řečeno, v petriho misce míchá vajíčka se spermiemi a nedělá z nich omelety, ale mimina. Už těch mimin umíchal spoustu a ze všech je na měkko. A jejich rodiče jsou na měkko z Luboše, protože bez jeho pomoci by bejby neměli.

Mám kamarádky Hanku a Jarmilu. Hanka a Jarmila jsou oddané fanynky Michaela Jacksona. Nejsou to tupé fanynky sbírající plakáty, ale ostré fanynky, které se po Michaelově smrti rozhodly, že by bylo záhodno pokračovat v jeho charitativní práci. Proto (pro lenochoda jako já naprosto nepochopitelně) tráví svůj volný čas například tím, že trénují taneční vystoupení, kterými pak podporují charitativní projekty na pomoc dětem.

Mám kamaráda Vaška. Vašek je děsnej šašek, ale jen když spolu jdeme na pivo. Jinak si moc srandy neužije, pracuje jako terénní pracovník pro drogově závislé. Má božskou trpělivost nejen s nimi, ale i s jejich rodinami – na jeho rameni je věčně obsazeno, protože zoufalých matek je spousta. Vašek žádné neřekne „nemám čas“ a když je vyplakáno, nabídne i dobrou radu.

Co mají Luboš, Hanka, Jarmila a Vašek společného? Jsou užiteční.
A co mají ještě společného? Jsou čtyřprocentní.
Co z toho je důležitější?
Já se nemůžu pochlubit ani darováním života, ani charitou, ani pomocí lidem v životní krizi, ale jsem heterosexuální. Dělá mě to lepší? V očích spousty lidí, bohužel, asi stále ano.

Kolikrát, když čtu něčí jedovaté výpary na účet homosexuálů, ptám se v duchu pisatele: „Zdalipak si, pane, uvědomujete, že čtyři lidi ze sta, které potkáte, jsou vaši "úhlavní nepřátelé"? Co když je ta hodná paní učitelka, kterou váš syn zbožňuje a maluje pro ni obrázky, na ženský? Co když je váš daňový poradce, který vám loni zachránil majlant, na chlapy? Jak s tím naložíte, pokud se to dozvíte? Šmahem je odsoudíte a budou pro vás ti nejhorší na světě?“

Už jsem to říkala mockrát: Nenávidím škatulkování. Nelíbí se mi, že si strašná spousta lidí pod slovem Homosexuál představí pouze tajtrlíka v růžovém tričku a kožených kalhotách, který kolem sebe mává mávátkem na alegorickém voze a kroutí vyzývavě pozadím. Protože:

Stejně jako neodsuzujeme všechny pravicově smýšlející lidi podle potetovaných nácků hajlujících na Prvního máje, všechny levicově laděné občany podle zelenovlasých anarchistů rozbíjejících výlohy a hlavy, nebo všechny hokejové fanoušky podle exotů, kteří v dresech a plyšových kloboucích s pomalovanými obličeji pochodují městem za zvuků svých obřích bubnů, nesuďme všechny homosexuály podle pár účastníků duhového průvodu.

A pokud vás gayové a lesby přesto dráždí, tak až někdy budete třást rukou panu doktorovi za pomoc při reprodukci, až budete tleskat lidem, kterým záleží na osudu ostatních, až budete děkovat terénnímu pracovníkovi, že našel vaše dítě, neptejte se jich na jejich orientaci. Mohli byste zkratovat a být velmi, velmi nespravedliví. U pomocné ruky se nesluší zkoumat, jestli je studená nebo teplá.

Že byste se na sexuální orientaci nikdy nezeptali? Tak to je dobře, je to totiž úplně jedno a o morální kvalitě člověka to nevypovídá vůbec nic. Až nám to všem konečně dojde, budu o svých přátelích moci psát pod jejich pravými jmény. Už se na to těším ;)