Když jsem byla malá, všechno čínský bylo cool!

Když jsem byla holka, visel totiž ve třídě na zdi Gusta Husák, čokolády z alpského mléka se prodávaly jen v Tuzíku a nápis Made in China měl úplně jiný význam, než dnes.

Taky jste nosili "číny"? ;)

Aspoň pro nás, pro děti. Některé čínské výrobky byly na našich hodnotových žebříčcích tak vysoko, že nám z nich šly oči šikmo šejdrem.

Například taková čínská guma. Koh-i-noor byl mistr ve vyrábění antigum, vzhledově fádních a k ničemu. První tři použití fungovaly jako šmirgl na papír, poté přestaly gumovat, zato zmatlaly každý výkres do šeda. Naproti tomu guma čínská byla barevná, gumovala naše hříchy bez následků a navíc bonus – VONĚLA! Voněla tak svůdně, že někteří slabší jedinci neodolali a zakousli se. Příliš připomínala žvýkačku Pedro.

Dalším šlágrem bylo čínské pero. Jsem z generace, jejíž jedinci, jakmile se v první třídě proryli větou „máma má maso“ s pomocí tužky, aniž by způsobili rýhy v lavici, byli uznáni schopnými používat plnící inkoustové pero. To je ta věc, která vždy neomylně v pravý okamžik vyschla, zato jindy z ní přímo inkoust tryskal a naše ruce neustále vypadaly jako po zabijačce prasete s modrou krví. Z jakéhosi důvodu bylo zakázáno používat propisky, ale čínský produkt dostal vyjímku. Pokud se vám čínské pero podařilo sehnat, pyšnili jste se parodií na Parkera, která fungovala bez estetických následků na vaše ruce a písemné práce. Přesně do momentu, než vám došla náplň. Ta díky dodavatelsko-odběratelským vztahům neustále vázla někde na trase Čína – Zbytek komunistického tábora.

A ještě jedna věc nám popletla hlavy: Čínská modlitba štěstí (ano, ten známý předchůdce řetězových mailů, vyhrožujících, že pokud neotrávíte 7 svých přátel přeposláním, zemřete). Tuto literární hříčku sice asi soudruzi z daleké Číny na svědomí přímo neměli, nicméně nádech neznámého rudého orientu v nás sedmiletých vzbuzoval takový respekt, že jsme poslušně sedmkrát opisovali text modlitby na hodobóžový dopisní papír, ze svého hubeného kapesného kupovali sedm korunových známek a dělali kšeft Československé poště, aby nás nestihl stejně krutý osud, jako obchodníka ze Šanghaje, který se modlitbě vysmál, nerozeslal ji a do roka byla po něm i jeho rodině veta.

Čína prostě byla IN. Co se týče uměle vybudované prestiže, byli soudruzi machři a zásilky voňavých gum, které naše vláda zřejmě dostávala výměnou za kvalitní český textil a semtex, obšťastňovaly celé zástupy malých pionýrů.

Ale teď s0rry, musím si jet k0upit n0v0u klávesnici – na týhle mi začal0 vynechávat  „0“. C0 je na ní zesp0du? N0, t0 se dal0 čekat - Made in China… ;)